Výjimky nebo vyjimky. Tip a typ. Stejně jako je čeština rozmanitá, ve stejné míře může být i záludná. Jaké napsat „íčko“? A co teprve takové zhlédnout, shlédnout nebo vzhlédnout? Pojďme se podívat na nejzákeřnější gramatické chytáky. Poradíme vám, jak své jazykové znalosti vypilovat. Víte třeba, kde vzniklo slovo robot?
Září je neodmyslitelně spjaté se školou a učením. Matika, čeština nebo zeměpis, každého bavil jiný předmět, ale asi každý někdy zakroutil hlavou nad diktátem. Všemožné výjimky (ano, přesně tak je to správně) v českém jazyce potrápily nejednoho z nás. Na co si dát při psaní pozor?
Kroužky proti čárkám
Někdy jedna drobná chyba změní vyznění celé věty. Obecně platí, že na začátku slova se vždy používá „u“ s čárkou – ú. Kroužek pak můžeme psát uprostřed slov. Ale také ne vždy. Například kůra a kúra jsou dvě různá slova, jejichž význam prostě není stejný.
Kůra stromu se píše s kroužkem, protože je to slovo českého původu. Naopak ozdravná kúra, je ale odvozená z latiny, proto v tomto případě píšeme „ú“. A co citoslovce? Kráva skutečně dělá bú bú a holubi vrkú.
Lepicí a hasicí
Pravidla českého pravopisu hovoří jasně, rozdíl mezi lepicí a lepící skutečně existuje. A může potrápit i zkušeného pisatele. Obě tyto varianty jsou přídavná jména, v prvním případě se ale jedná o přídavné jméno účelové (lepicí) a druhá obměna je přídavné jméno dějové (lepící).
Zní to komplikovaně? Na příkladu určitě rozdíl ve významu poznáte. Lepicí páskou roztrženou knihu nespravíš. Pozoroval jsem kolegyni lepící nový plakát na nástěnku. A totéž platí i pro hasicí x hasící.
Na směru záleží
Nakonec přichází asi největší perlička českého pravopisu – vzhlédnout/shlédnout/zhlédnout. Začneme s tím nejjednodušším, kdy nám poradí směr. Vzhlédnout je vždy směrem nahoru. Například: Nejistě jsem vzhlédl k bouřkovým mrakům na obloze. Sloveso vzhlížet pak platí i u přeneseného významu „obdivovat“, třeba když někdo vzhlíží k autoritě.
Komplikace můžou nastat u variant shlédnout a zhlédnout, ale směr nám zase poradí. „Esko“ budeme používat, když budeme na něco koukat dolů. Například když vylezeme na kopec a shlédneme do údolí. Opět i zde může být přenesený význam, když někdo na druhého shlíží s opovržením.
Zhlédnut? Tohle sloveso pak používáme u zhlédnutí filmu. Zhlédnout se také můžeme nejen v zrcadle, ale i ve svém idolu.
Posilovat a procvičovat můžete nejen své tělo
Češtinářské okénko už máme za sebou, i když je to samozřejmě jen malý výsek ze všech výjimek, pravidel a ustálení. Jak naposilovat svou slovní zásobu a zautomatizovat si fráze? Odpověď už asi znáte – čtením.
Na rozdíl od studování pravidel českého pravopisu dokáže čtení nejen zlepšovat cit pro jazyk, ale zároveň to může být i zábava. Když zvolíte správnou knihu. Od koho jiného se učit češtinu než od mistrů jazyka, které známe z hodin literatury?
Karel Čapek – stvořitel robota
Že je čeština krásný jazyk věděl i Karel Čapek. Víte například, že teď celosvětově známé slovo „robot“ použil poprvé ve smyslu stroje právě on v knize R.U.R.? Slovo mu prý poradil jeho bratr Josef Čapek a vychází ze slova robota, které se od 17. století používalo pro nucenou práci. Průkopnickou e-knihu R.U.R. si můžete přečíst v O2 Knihovně, a setkat se tak s prvními nositeli pojmenování robot.
Jaroslav Seifert – držitel Nobelovky
A co trocha poezie? Ideální volbou je jediný Čech, který kdy získal Nobelovu cenu za literaturu – Jaroslav Seifert. Ladná slova a souvětí, která plynou jako med, zklidní mysl a zas nabídnou jiný pohled na český jazyk. Poslechnout si můžete díky O2 Knihovně třeba básnickou sbírku Světlem oděná, kterou recituje Václav Voska.
Alois Jirásek – zpět ke kořenům
K čemu by byl jazyk, kdyby nebylo příběhů? Pojďme si se začátkem školního roku připomenout, kdo to byl praotec Čech. Jak to bylo s Libuší nebo odkud že to skočil Šemík. Jen za 39 korun si můžete koupit e-knihu Staré pověsti české nebo si legendární příběhy vyslechnout v audio verzi.
