Displeje mobilních telefonů urazily za 30 let neuvěřitelnou cestu. Co dnes považujeme za samozřejmost, by ještě docela nedávno bylo bráno jako kosmická technologie. A naopak, s klasickým mobilem z devadesátek by dnes už leckdo nedokázal ani vytočit číslo.
Spotřební elektronika se za poslední tři dekády extrémně proměnila. Plno technologií upadlo v zapomnění a s nimi i různé typy přístrojů. A naopak, některé přístroje se transformovaly do zařízení, které si před lety málokdo vůbec dokázal představit. Což samozřejmě má velký vliv i na jednotlivé komponenty, z kterých jsou přístroje sestavené.
Byla to ještě doba analogová
Začněme naše putování v roce 1990, tedy v roce, kdy naše republika (tehdy ještě v podobě Československa) započala novou svobodnou éru. Ale politiku nechme stranou, podíváme se, co se tehdy kupovalo za elektronické přístroje. Kdo se chtěl koukat na pohyblivý obraz, tak si pořídil televizi se skleněnou obrazovkou a jako zdroj obsahu byly prakticky k dispozici jen video rekordéry či přehrávače.
Ano, ty s páskovou kazetou systému VHS. Kdo chtěl poslouchat muziku, tak si pořídil „walkmana“ či jiný přehrávač kazet. Ano, těch páskových. Progresivnější zákazníci už mohli bez problémů pořídit CD přehrávač, ale samotná CD byla dost drahá a vypalovací CD v té době ještě neexistovalo. Počítače sice byly běžné, ale nikoliv ve standardu PC a rozhodně to nebylo levné zboží, což však platilo pro většinu spotřební elektroniky.
Mobily v roce 1990 nebyly spotřební zboží po celém světě a v našich končinách už vůbec ne. Síť NMT odstartovala až v roce 1991 a rozhodně to nebyla služba pro běžného zákazníka. Drahé byly přístroje i služby. Přesuňme se tedy do roku 1996, kdy se v Česku spustily první dvě sítě standardu GSM a prakticky s tím odstartovala mobilní horečka.Česko v tomto směru příliš nezaostávalo za světem, standard GSM sice odstartoval o něco dříve, ale k masovému rozšíření po celém světě začalo docházet až po roce 1995.
Malý a černobílý
Pokud se podíváme na telefony z roku 1996, které si mnozí ještě pamatují a ti mladší je možná našli v šuplících rodičů, tak úplně všechny na trhu měly jen monochromatické displeje. Tedy černobílé panely s minimálním rozlišením, některé si dokonce musely vystačit jen s jedním řádkem. V podstatě tak ukázaly číslo nebo jméno operátora a k tomu několik ikonek. Jak to vypadalo, si můžete prohlédnout ve videu, které ukazuje Ericsson GF 768 z roku 1997. To byl na svou dobu velmi malý přístroj, ale displej měl jen jednu řádku. K ovládání dost nepohodlné.
Přestože tehdejší mobil byl zázrak techniky, tak displej neuměl ukázat o mnoho víc než displej digitálek nebo kalkulačky z osmdesátých let. Ano, byl o fous větší. Ale buďme féroví. Displej byl v polovině devadesátých let stále luxusní zboží. Žádné televize nebo monitory tehdy neměly displeje, ale byly to těžké krabice se skleněnými obrazovkami. Výjimkou bylo nemnoho notebooků za extrémně vysoké ceny.
První hry a obrázky na displej
Pokud by v roce 1996 někdo básnil o véčku s ohebným displejem, tak by si to většina lidí ani nedokázala představit. Samotné véčko už ano, Motorola nabízela ikonický model Star Tac, který však měl černobílý displej a klasickou klávesnici. Dokonce tehdy i první masově rozšířený komunikátor, tedy mobil zkřížený s počítačem Nokia 9000 Communicator, měl monochromatický displej. Uměl zobrazit čtyři odstíny šedi a měl rozlišení 640 x 200 pixelů. Tehdy to byl obrovský panel. Pro zajímavost, telefon měl i informační vnější displej s rozlišením 50 x 38 pixelů.
Vývoj samozřejmě postupoval, ale ne tak rychle, jako je tomu například dnes. Takže do roku 2000 se toho moc nezměnilo. Mobily stále měly monochromatické displeje s minimálním rozlišením. Jenže ono to tehdy stačilo. Mobil byl prostě telefon a pro jeho funkce tyto jednoduché displeje stačily. Sledovat na mobilu pohyblivé obrázky nikoho nenapadlo. Byl by problém tam vůbec nějaký zdroj obrazu dostat a na displeji by stejně nebylo nic vidět.
Pokrok byl ve zvětšování displejů, na které se už vešel i jednoduchý obrázek, u kterého tedy byla často nutná velká představivost, aby bylo jasné, co vůbec ukazuje. A také se objevují první mobilní hry v čele s legendárním hadem od Nokie.
První barevný displej
V roce 1997 přišel na trh první telefon s barevným displejem, byl to Siemens S10. Popravdě, už tehdejší recenze byly z displeje na rozpacích. Ano, byl barevný, ale z dnešního pohledu je to rarita a i tehdy to byla spíš zajímavost, než že by to měl být průlom na trhu.
Dodejme, že před rokem 2000 stále nebyly displeje běžné u televizí, i když v USA se už prodávaly první plazmové TV. Jenže byly tak drahé, že si je mohl dovolit málokdo. V podstatě to byla libůstka pro nejbohatší. Rychlejší byla adopce LCD u počítačových monitorů, ale do nového milénia to stále byla spíš výjimečná záležitost než běžná výbava.
Od roku 2001 se začaly dít věci
Zlom u mobilů nastal zhruba v roce 2001, kdy na trh přišel Ericsson T68m a Trium Eclipse (dnes již zapomenutá značka mobilů patřící koncernu Mitsubishi), které měly opravdu barevný displej, ač opět z dnešního pohledu je to úsměvná záležitost. Na videu je vidět, že nebylo dobré dát na reklamu výrobce, v reálu displej zdaleka tolik barvami nehýřil.
Následovala legendární Nokia 7650, která měla jak na svou dobu docela velký barevný displej, tak to byl první mobil na našem trhu s integrovaným fotoaparátem. Takže lepší displej se zde rozhodně hodil.
Displej Nokie 7650 byl pasivní, takže na slunci hodně obtížně čitelný. Měl rozlišení 176 x 208 pixelů a uměl zobrazit 4 096 barev. S malým rozlišením stále byly vidět jednotlivé pixely, ale telefon už používal ikonkové menu a s trochou či spíš s velkou trochou představivosti už začal připomínat moderní smartphony. A on to i smartphone byl, protože měl operační systém Symbian a bylo možné do něj nahrávat aplikace.
V druhé části článku se podíváme na rozmach barevných displejů v mobilech, na boj o správný dotykový panel a také na různé speciality, které na trhu byly a jsou. Máte se na co těšit!
