Náš projekt Svoboda není samozřejmost pokračuje. Velcí cestovatelé měli být vymazáni, přesto inspirují dodnes. V dobách, kdy ve své Tatře 87 brázdilo svět duo Zikmund s Hanzelkou, bylo tohle jiné. Už od časů Emila Holuba celé generace kluků snily o cestách kolem světa, toužily dobýt jiné kontinenty, plavit se přes oceán, potkat s „domorodci“, zkrátka objevovat neznámé.
Dvojice inženýrů původně vyrážela do světa jen na propagační turné automobilky Tatra a československého průmyslu s cílem navázání obchodních kontaktů. Svoje zážitky z cest postupně začali sdílet, až se z nich stali reportéři, kteří díky svým článkům, fotografiím a spotům přibližovali lidem v socialistickém Československu obehnaném ostnatým drátem tehdy nedostupný svět. Reportáže a filmování zároveň pomáhaly výpravu finančně zajistit.
Cesta do neznáma
Z Prahy vyjeli v roce 1947. Nejdřív do marocké Casablanky a přes Egypt a Súdán až do Etiopie. Jako první na světě pokořili autem Núbijskou poušť. Z Afriky se přesunuli do Jižní Ameriky, z Argentiny pokračovali až k americkým hranicím. Psal se rok 1950. Vzhledem k Hanzelkově zranění a železné oponě, která jim nedovolila pokračovat do USA, jejich cesta v Mexiku skončila.
Sláva cestovatelské dvojice ve vlasti postupně rostla. Nebylo divu. O 44 procestovaných zemích napsali několik knih, publikovali reportáže, účastnili se besed, přinášeli autentická svědectví o tom, jak lidé žijí jinde. Do roku 1968 stihli ještě cesty do Asie a Oceánie, chystali se do Austrálie.
Zvláštní zpráva č. 4, jejich společné kritické pojednání o Sovětském svazu z roku 1965, naštvala nejen české stalinisty, ale rozzuřila osobně i L. Brežněva. A když se oba prostřednictvím vysílání Československého rozhlasu otevřeně postavili proti okupaci v roce 1968, s životem na cestách byl nadobro konec. Co víc, byli definitivně „odsouzeni do nebytí“, jak často velmi trefně říkali. Československo ovládla normalizace. Na duo Z&H se mělo navždy zapomenout.
Jejich knihy se ale dál šířily samizdatem. Zikmund a Hanzelka byli pro spoustu lidí pojem. Stali se velkou inspirací pro mladou generaci, která navzdory totalitnímu režimu toužila také cestovat a poznávat celý svět. I proto si dodnes připomínáme jejich odkaz.
Po pádu železné opony na svou někdejší misi navázali, i když trochu jinak. Hanzelka onemocněl, takže Japonsko, Austrálii, Nový Zéland, ale i Sibiř nebo Srí Lanku navštívil Zikmund sám. Oba ale za své dílo dostali Cenu E. E. Kische a také českou Medaili Za zásluhy. Rok po Hanzelkově smrti v roce 2003 byl navíc Zikmundovi udělen čestný doktorát Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a Řád Tomáše Garrigue Masaryka. A zaslouženě. Desítky tisíc metrů filmového materiálu, osvěta, publikace, vytrvalost – to je jen stručný výčet přínosu cestovatelské dvojice.
Cestovatelé Zikmund s Hanzelkou inspirovali celé generace. Touha po svobodném poznávání světa je pro nás důležitá i v současnosti. Přestože se na ně mělo zapomenout, inspirují dodnes.
Společně s Expedicí Z101 jsme se rozhodli africkou expedici „zopakovat“ a vydáváme se po stopách pánů Zikmunda a Hanzelky. A protože vývoj technologií nahrává dřív netušeným možnostem, Miroslav Zikmund se jí bude moci zúčastnit. Díky nepřetržitému on-line připojení bude čestným virtuálním členem a partnerem Expedice Z101.
Stejně tak, jak bude expedice po vzoru pánů Zikmunda a Hanzelky objevovat Afriku, bude se i náš web plnit zajímavým obsahem. Nebudou chybět unikátní záběry z původní cesty Zikmunda a Hanzelky doplněné novými fotografiemi a nahrávkami ze stejných míst a spousta dalších zajímavostí.
Více se o našem projektu Svoboda není samozřejmost, dočtete na oficiálním webu.
