Brněnský designér Martin Tvarůžek pracoval na vývoji desítek produktů. Jedním z nich je i náš O2 Smart Box. Co Martina k designu přivedlo a co tato práce obnáší, rozkryl v rozhovoru pro časopis Design & Home.
Proč jste se začal věnovat právě průmyslovému designu? Čím vás přitahuje? Má nějaká (a pokud ano, jaká) specifika?
Ve třinácti letech jsem o tom sám moc nerozhodoval. K designu mě nasměrovala maminka a vlčnovský bratranec Josef Kadlčík. Už v průběhu střední školy jsem se však začal těšit na to, že bud mít jednou snad vliv na to, jak věci vypadají. Nyní design vnímám jako celkovou péči o produkt, nikoliv jen jako povrchní tvarování a čekání na múzu. Je to pro mě velmi odborný inovační a metodicky vedený proces, díky kterému vyspělí výrobci dosahují přidané hodnoty výrobků, strojů a zařízení.
Může design průmyslového produktu přispět ke zvýšení konkurenceschopnosti svého výrobce? Čím? Proč je vzhled i ryze funkčních výrobků důležitý?
Samozřejmě. Než začnu navrhovat tvar produktu, seznamuji se se všemi jeho funkcemi. Cílem vývoje je uspokojit potřeby zákazníka, třeba i takové, které si zatím sám neuvědomuje. Je nutné dbát na komfort, bezpečí, jednoduché používání, snadnou údržbu. Současně ale musím vycházet z toho, co je v možnostech výrobce – jaké používá materiály a výrobní technologie, pro jakého zákazníka výrobek připravuje, za kolik ho chce prodávat, jak rychle ho bude schopen k zákazníkovi přepravit, nebo jak bude probíhat servis. Nebavíme se tedy v žádném případě jen o prvoplánovém tvarování.
Například v případě parkové lavičky jsou cílovou skupinou lidé různého věku, kteří ji budou využívat, ale také subjekt, který ji zaplatí – a tomu jde většinou o nízkou prodejní cenu. Jsou tu však také technické služby města, které trvají kupříkladu na tom, aby byla v provedení antivandal, nedalo se na ní ležet, byla dobře udržovatelná, měla kvalitní povrchovou úpravu a dlouho vydržela, aby něco vážila a nikdo ji snadno z parku neodnesl, aby ji ale současně nemuselo přenášet pět chlapů nebo těžká technika a její instalace nestála víc, než samotná lavička. Pokud je určena i pro nějaké koncerty nebo festivaly, je nutné, aby byly lavičky stohovatelné pro ekonomické uskladnění. Z toho je myslím patrné, že návrh zdánlivě jednoduché parkové lavičky není jen o pěkné kresbě designového nábytku pro veřejný prostor. Designer musí umět uvažovat o produktu v řadě úrovní a před samotným navrhováním by měl klást výrobci mnoho otázek.
V loňském roce (v letech 2015 a 2017) jste získal ocenění Red Dot Winner za design obráběcího stroje (obráběcích strojů), který jste navrhl pro firmu Škoda Machine Tool (2015) a TOS Kuřim (2017). V šedesátileté historii Red Dot Design Award je to první vítězství českého tvůrce ve strojírenské kategorii této soutěže. Co vás vedlo k tomu, že jste se do ní přihlásil?
U první přihlášky sehrálo velkou roli moje působení ve vedení ateliéru průmyslového designu na pražském ČVUT. Vedeme studenty k tomu, aby kvalitní práce přihlašovali do soutěží. Považoval jsem proto za vhodné, abych se do nějaké soutěže se svojí prací také přihlásil. V letošním roce mi bylo motivací především to, že jsem stroji TOS FRU hodně věřil a také skutečnost, že byl morálně spojen s podporou onkologické léčby našich čtyřnohých přátel.
Nedávno vás oslovila firma O2 s poměrně exkluzivní zakázkou: dal jste tvář novince, která znamená velký pokrok na nejen na poli domácího internetu. Co pro vás tato práce znamenala? Proč myslíte, že se tento operátor obrátil právě na vás?
Musím říct, že tak pokorně a odborně vedených projektů s velkým inovačním přínosem jsem v našich zeměpisných šířkách moc nezažil. To mě nadchlo hned na začátku. Také to pro mě byla příležitost si vyzkoušet něco nového. Pracoval jsem totiž už v desítkách různých odvětví, ale nikdy jsem nevytvářel produkt, který může mít každý z nás doma. A jako již tradičně se mi líbilo to, že se jednalo o vlastní vývoj české firmy. Proč mne oslovili, je otázka spíše na vedení týmu, domnívám se však, že jim bylo blízké moje vnímání inovace produktů a vývojového procesu a možná i dosažené výsledky mého designérského studia.
Jak jste k vytvoření O2 Smart Boxu pro chytrou domácnost přistupoval, v rámci vašeho náhledu na průmyslový design? Co pro vás bylo při práci podstatné?
Nebylo to vůbec jednoduché především kvůli širokospektrální cílové skupině a odlišnostem prostředí, ve kterých bude modem umístěn – od luxusních interiérů velkoměst, přes paneláky a standardní obytné domy až k rodinným domům v malých obcích a vesnicích. Každá z těchto skupin uživatelů i prostředí má řadu specifik a ta bylo nutné pečlivě nastudovat. Zároveň bylo nutné zohlednit vše, co se musí do O2 Smart Boxu vejít pro jeho funkčnost. Dlouhé týdny jsme například s týmem rozhodovali, jestli bude vhodnější mít zařízení na výšku nebo na šířku. Pro horizontální uspořádání pak hrála třeba stabilita. Rozhodlo ale nakonec to, že jsme chtěli, aby O2 Smart Box vzhledem ke svojí velikosti nezabíral moc místa a nechtěli jsme, aby na něj lidé něco odkládali.
V čem je O2 Smart Box jedinečný? Tedy hlavně z pohledu designu…
Vývojového oddělení našeho O2 odvedlo obrovský kus kvalitní práce, kde bylo vše podřízeno lidem, kteří zařízení budou doma či v práci používat. Mojí úlohou bylo vytvořit design, který jeho technickou vyspělost bude odrážet, produkt, který si lidé klidně nechají doma na očích a nebudou ho schovávat do skříně, zároveň je však nebude zbytečně rušit. Důležité také bylo, aby měl výraz, který bude akceptovaný jak mladými lidmi, tak také například seniory, protože i těm je pro svoji jednoduchost nastavení, snadné ovládání a bezpečnostní prvky určen.
Je to zatím vás „majstrštyk“? Nebo které svoje práce považujete za nejzdařilejší?
Odpovím v několika úrovních. Tento projekt pro mne byl mimořádně zajímavý tím, že patří do zcela jiného segmentu, než jakému se v posledních letech primárně věnuji. Výsledkem je produkt, který může mít každý doma na stole, což se v případě obráběcích strojů, ultrazvukových čističek, lesního traktoru nebo výdejních stojanů na benzín říct nedá. Myslím si, že za sebou mám celou řadu kvalitních produktů, v tom je pro mne těžké vybrat ten nej. Co však staví tento projekt do výjimečné roviny, což můžu díky zkušenostem z desítek vývojových projektů posoudit, je přístup O2 v podobě extrémně silného zaměření na konečného uživatele.
Do světa průmyslového designu uvádíte také svoje studenty na ČVUT, kde vedete tématicky zaměřený ateliér. Daří se vám nadchnout je pro tezi, že design prodává? A jakým způsobem to děláte? Jaké máte v tomto ohledu výsledky a úspěchy?
Téměř v každém projektu se mi stává, že kreativní myšlení, empatie, pozornost a poctivá úvaha vede ke zlepšení vlastností produktu ještě před tím, než začnete uvažovat o jeho tvaru a barvě. Snažím se, aby touto optikou na svoji budoucí profesi nahlíželi i moji studenti. S výsledky svého tříletého působení na akademické půdě v Praze i v Brně jsem spokojen. Šest mých studentů předloni postoupilo do TOP 100 v celosvětové soutěži firmy Electrolux, letos na jaře jsme byli vybráni do Tančícího domu na festival designu Prague Design Week a odnesli si za design kolekce topenářské techniky třetí místo v Ceně návštěvníka. Zlatomíra Cirhanová uspěla v soutěži Národní cena za studentský design, Tomáš Saran pracuje v rámci školního projektu na designu stomatologického zařízení, které se bude za pár měsíců prodávat na vyspělých trzích. To je pár věcí, které mne těší. Nejdůležitější je pro mne však to, že mám pocit, že jsou studenti ve svojí práci cílevědomí, pracují metodicky správně a uvědomují si, co od šťastnějších z nich bude průmysl očekávat a jak toho dosáhnou.
Je někdo, kdo se pro tuto profesi nehodí? Přestože má třeba pro design obecně talent? Musel jste se s někým ze studentů z tohoto důvodu rozloučit? A co je pro jejich přípravu na úspěšný vstup „do terénu“ podstatné?
Domnívám se, že především ten, kdo není ochoten přemýšlet o potřebách uživatelů i výrobce, pro kterého pracuje. Ten, kdo nevidí kontext výrobku, stroje nebo zařízení a neumí přemýšlet o souvislostech. To je pro mne klíč. Kromě toho je samozřejmě nutná určitá racionální úroveň, výtvarný talent a cit, velké nasazení a pracovitost. Důležitá je také schopnost komunikace, protože vývoj je týmová práce. Samotný talent nikomu z nich stačit nebude, to možná funguje ve volném umění nikoliv v aplikovaném.
Připravovat studenty na jejich důležité poslání je jedna věc, ale jsou vůbec naše firmy naladěné na stejnou vlnu? Jak si stojí oproti světu? Vědí, že je design pro jejich úspěch na trhu minimálně stejně důležitý, jako dokonalá funkčnost jejich strojů a zařízení? Budou mít vaši „odchovanci“ vůbec šanci se uplatnit?
Mnoho českých firem dosud netuší, proč je nutné pracovat na vývoji a co jim kreativní složka může ve vývojovém procesu přinést. Těch benefitů je přitom několik desítek. Výrobní společnosti však mají málo možností se s nimi seznámit. Důvodem může být absence design centra České republiky, pomíchání volného umění s tím užitým, ale také stovky absolventů designérských škol, které naše země ročně generuje. Trpí tím profese, respektive její vnímání. Pokud by zde bylo třeba jen pár desítek, ale zato vysoce kvalifikovaných designérů a inovátorů, manažeři firem by věděli, čím a jak jim dokáží v rozvoji podnikání pomoci. To by v důsledku mohlo pomoct i rozvoji české ekonomiky.
Celý rozhovor vyšel v zářijovém čísle časopisu Design & Home.
