V den rozhovoru ji nefungoval telefon, chvíli jsme se proto hledaly po budově, přesto měla skvělou náladu a chuť vyprávět svůj světelný příběh. Začal před čtyřmi lety, když se Pavla Hudcová začala zajímat o světelné znečištění. Spustila osvětu, workshopy na školách, získala několik ocenění a pozvání na konferenci TEDx.
Pájo, před nějakou dobou jsi byla řečníkem na pražském TEDxYouth@Prague. O čem jsi mluvila?
Mé téma se týkalo světelného znečištění, jak ovlivňuje naše životy a o které zázraky bychom bez tmy přišli. Jmenovalo se: Jaké je tajemství tmy.
A jak to vlastně celé začalo?
Bydlím v Ondřejově, kde je jedna z největších hvězdáren ve střední Evropě. Tam jsem se dozvěděla o světelném znečištění v ČR. Už není možné využívat hvězdárnu k vědeckým účelům, nevidíme totiž pořádně hvězdy na obloze. Je to ohromně široké téma. Ovlivňuje lidské zdraví, zvířata, rostliny. Správné osvětlení má vliv i na bezpečnost ve městech a na silnicích. Také se na to dá pohlížet z ekonomického hlediska – pokud vhodně svítíme, dá se hodně ušetřit.
Seznámila jsem se se skupinou studentů, kteří mapují světlené znečištění. Snažili jsme se o závěrech mapování informovat zastupitele měst, bohužel bez odezvy. Proto jsem se rozhodla, že na to půjdeme „odspoda“ a pořádně se do toho opřeme.
Tak jsi zorganizovala sérii workshopů na základních školách?
Ano. Aby děti od mala věděly, že současná situace není ideální, světelného znečištění je moc. A mělo by se řešit. Neměli jsme prostředky, zapojili jsme se proto do projektu SmartUp od O2. Získali potřebnou finanční i projektovou podporu a objeli mnoho středních škol. Nakonec jsme připravili balíček, jak o tom s dětmi mluvit během vyučování. Sezvali jsme učitele, vyškolili je, a ti to nyní využívají ve svých hodinách. A běží to dodnes.
Osvěta tedy pokračuje současně z více zdrojů?
Určitě. Školili jsme i na střední škole s cílem, že studenti mají téma dále předávat na základních školách. Navíc jsme vidět v médiích, třeba v Óčku, v pořadu Sama doma v ČT. Je nás na to ale málo, všechny workshopy už nestíháme, tak jak bychom chtěli. Jsem jediná z Prahy, navíc zodpovědná právě za workshopy. Baví mě ale, že jsou do toho zapojení lidé z celé republiky. Vítáme i další pomocníky nebo zájemce o workshopy. Na www.svetelneznecisteni.cz je sekce vzdělávání a tam je na mě kontakt, tak se dá na čemkoliv domluvit.
Za svůj projekt Zachraňme tmu! jsi také získala cenu Gratias Tibi.
To jsem nečekala. Je to cena pro veřejně prospěšné projekty mladých lidí od Člověka v tísni.
Aktuálně pracuješ v O2 jako stážistka v divizi Network. Co přesně máš na starosti?
Mojí náplní práce je administrace portálu pro náběr poruch. Řeším to, co vidíte a co se děje, když nahlašujete poruchu přes webový prohlížeč. A občas také testuji nějaké koncové zařízení. Líbí se mi, že moje práce je různorodá.
Co tě na tvé práci překvapilo?
Úplně nejvíc to byl kolektiv, moc jsme si sedli. Kromě práce dokážeme řešit u kafe i normální věci. Kolegové mě moc baví. Negativně mě překvapilo, kolik podstatného mě škola nenaučila. Je super, že umím trojný integrál, ale chybí mi základní znalosti, třeba v Excelu. Studuji ČVUT, fakultu Elektrotechnickou, taková holčičí škola (smích).
Co další plány?
Co se týče projektu, chtěla bych, aby se co nejvíc zvýšila povědomost o světelném znečištění. Je to náročný cíl, ale krůček po krůčku se mu snad blížíme.
Ohledně práce, studuji technickou školu a v rámci studia nemáme žádnou praxi, což je taky důvod, proč jsem do stáže šla. Po skončení školy, mám jako žena v technickém oboru jen cca dva, tři roky než začnu uvažovat o rodině. Takže chci zkusit, co mě baví ještě teď. Navíc je praxe v technickém oboru skvělá v životopise.
Jsi krátce součástí O2 Internship programu, tvé první dojmy?
Překvapilo mě, že jsou tam hodně různorodí lidé. Máme si stále o čem povídat, třeba na skupinovém projektu spojeném se sponzoringem, který se nedávno zahájil. Na každém je něco zajímavého a těším se, co bude dál.
Bez čeho (koho) si nedokážeš představit svůj pracovní den?
Určitě bez kolektivu, nechtěla bych být v kanceláři sama. A vím, že i bez telefonu to jde, jako dnes.
Rychlý dotazník:
Nejoblíbenější jídlo a pití? Třešňové knedlíky a grepový džus.
Čím jsi chtěla být jako malá? Letuškou.
Tvá představa dokonalého štěstí? Když by nebyla bolest – psychická ani fyzická.
Tvé oblíbené motto? Úsměv je světlo, které při pohledu do očí naznačí, že srdce je doma.
Páje držíme palce. A stejně jako končí své e-maily, přejeme „v noci nebe plné hvězd.“
– Aneta, #O2žije –
