Verča je snad nejvíc pozitivní a usměvavý člověk v celém O2. Když jsem ji vyzpovídala pro tento rozhovor, zlepšila mi ten den náladu o 100 %. Fakt! Přesvědčila mě, že nemá smysl se trápit kvůli hloupostem. Seznamte se s happiness manažerkou v O2, která má na starosti „štěstí“ a spokojenost v práci…
Verčo, jak ses dostala k práci happiness manažerky? Takových pracovních nabídek se moc nevidí…
Byla to jedna velká náhoda. Pročítala jsem články na LinkedInu a narazila na text Jirky Caudra (ředitel oddělení Marcom a Online). Psal tam o tom, jaký typ lidí hledá do svého týmu, na jakých hodnotách a postojích mu záleží a jak je pro něj pozitivní přístup, týmový duch a chuť hledat nové přístupy důležitější, než praxe či vysoké školy. Jirka v článku také vyzdvihl řadu kolegů ze svého týmu, u každého napsal, proč si ho váží a v čem je pro něj nepostradatelný. Tento velmi osobní, autentický a řekněme nekorporátní přístup mě hodně zaujal. Nebyla tam zmíněna ani jedna konkrétní pozice, jen výzva, že se Jirka rád potká na kafe s kýmkoliv, komu to takto dává smysl. Tak jsem mu napsala.
Takže tvoje pozice happiness manažerky vznikla náhodou? Může za to tvůj nemizící úsměv?
V podstatě ano. Domluvili jsme si setkání na kávě a já jsem tam šla jen tak si popovídat. Říkala jsem si, že O2 je korporát a to přece není pro mě. Před tím jsem pracovala v neziskovkách, kultuře či svobodné malé firmě se startupy. U kávy jsme probrali, jaké jsou Jirkovi představy, co by chtěl do svého týmu Marketingové komunikace a Online přinést, na čem zapracovat a mně to totálně dávalo smysl. Přesně se to shodovalo s mým přístupem k práci a věřila jsem Jirkovi, že je pro něj jeho tým hodně důležitý a chce ho maximálně podporovat. Když jsem pak odcházela z O2, volala jsem kamarádce: „Ty jo, já v tom O2 snad chci pracovat!“
Co vlastně taková happiness manažerka v O2 dělá?
Primárně mám na starost podporu týmu Marketingové komunikace a Online, co se týče vzdělávání, pracovního prostředí nebo třeba týmových aktivit. Vedle toho jsem dostala na starosti jeden velký projekt, realizaci O2 HUBu- místa pro setkávání a inspiraci. Jedná se o interní coworkingové centrum, kam můžete jít pracovat, domluvit si schůzku nebo zajít na některou z pravidelných přednášek. Hraje tam hudba, můžete si přečíst knížku nebo vyzkoušet nejnovější smartphone. Vymýšlení celého konceptu O2 HUBu mě hodně bavilo. Celou dobu jsem se snažila držet myšlenky, aby se díky O2 HUBu lidé u nás ve firmě učili dělat věci jinak, vyjeli ze zajetých kolejí, pořádali meetingy v jiném prostředí, na workshopu se naučili, jak jinak třeba naplánovat projekt nebo vytvořit kampaň. Navíc mi přijde super, že se tam mohou potkávat lidé z různých oddělní a sdílet své nápady a vize. Největší radost by mi udělalo, kdyby se tento přístup a otevřenost dostala i do dalších pater, aby kolegové tu energii, kterou zde načerpají, dovezli i výš.
Kromě O2 HUBu teď pracuji s kolegy na přípravě akce O2 Ynspirology Con či komunikačně zastřešuji platformu Garáže pro inovativní nápady uvnitř firmy.
Potvrdily se tvoje představy, že O2 je neatraktivní korporát?
Překvapilo mě, jakou tu můžu mít svobodu. Mohu přijít takřka s čímkoliv, co mi přijde zajímavé a inovativní a zrealizovat to. Toho si moc vážím. Navíc jsem nadšená z lidí, kteří tu pracují, kromě toho, že jsou to fakt profíci a mistři svých oborů, jsou to také sympaťáci a skvělí parťáci na oběd, sport nebo na grilovačku. Spousta z nich se stala mými přáteli.
Na druhou stranu, stále je to korporát, kde všechno trvá delší dobu, než jsem byla zvyklá, a občas tu padají rozhodnutí, kterým nerozumím. Ale snažím se to respektovat a nedělat si zbytečně těžkou hlavu z věcí, které neovlivním. Celkově mi tu pozitivní přístup dost pomáhá, snažím se dělat moji práci, jak nejlépe dovedu a nebojím se riskovat. Vím, že tady musí být člověk trpělivý, ale nemám ambice přinášet hned obří změny, nechci měnit za pochodu myšlení lidí, jen jim ukazovat vlastním příkladem, že i každodenní věci jdou dělat i jinak.
Dáš nám nějakou radu na závěr, jak být pořád pozitivní a neztrácet energii?
Já osobně beru energii z lidí a zážitků. A zároveň umím selektovat, s kým se chci potkávat, do čeho se chci zapojovat. Myslím, že se svým časem umím pracovat – přemýšlím, do čeho chci jít, co mě baví, a když to je splněné, tak přijde i ta pozitivní energie, ze které pak čerpám dál. Taky mi hodně pomáhá sport. Hraju basket, volejbal, badminton, chodím běhat a v zimě jsem často na horách se snowboardem. Hodně se zapojuji i do komunitních věcí u nás na Letné – dala jsem tam do kupy komunitní zahrádku pro sousedy- zahradníky a v půlce září máme v rámci Zažít město jinak velkou sousedskou slavnost přímo u nás v ulici. A takovou pestrou mozaiku pozitivních zážitků složených i z každodenních maličkostí si může poskládat podle sebe každý z nás. Těch možností, které kolem sebe máme, je nespočet.
Jsem zastánkyně toho, že optimismus je životní mindset, který se lze naučit. A jak říká Petr Ludwig: „90 % dlouhodobého štěstí není ovlivněno vnějším světem, ale způsobem, jakým mozek tento svět zpracovává.“ A já jsem si v hlavě nastavila, že si budu brát z věcí to dobré, snažit se filtrovat to špatné a nebrat si to osobně. A funguje to.
Pokud vás inspiroval Verči článek a máte chuť dělat změny a být šťastnější, zkuste třeba změnit práci. Volné pozice v O2 najdete na našem webu.
Nikola, #O2Žije
