Pružná pracovní doba? Práce z domova? Ale kdež, tohle u nás fungovat nebude, říká si mnoho manažerů. Jenže ono to jde. V Londýně to ukázali.
Chce to koukat se na věci trochu jinak. Jinak, než je u nás zažitým pravidlem. Bez apriorní nedůvěry ve své lidi, bez předsudečného tušení, že když nebudou na řetězu, nic neudělají a budou se flákat.
Nebudou.
Jistě, není to pro každého. Když se to ale uchopí správně, výhod je habaděj. Ušetřené peníze, menší dopad na životní prostředí — a jistě, spokojenější zaměstnanci.
Naši kolegové v anglické Telefónice loni v únoru udělali pokus. Celé ústředí na jeden den zavřeli a dva a půl tisíce lidí pracovalo z domova.
Výsledek v několika číslech — ušetřili 3000 hodin na dojíždění; obešlo se to bez 25 tisíc tun emisí CO2; a dvě třetiny lidí prohlásily: ‘byli jsme produktivnější’.
Od té doby tenhle experiment pořádají pravidelně a víc a víc lidí pracuje ze svých ložnic, od jídelních stolů nebo z pracoven v suterénu. Za ten rok a půl už britská Telefónica takhle ušetřila 3,8 milionu liber jen tím, že zrušili na pět stovek pracovních stolů. Náklady na papír klesly o třetinu a šéfové odhadují, že každým rokem se ušetří 600 tisíc liber na cestovních nákladech. Zaměstnanci totiž na cestách nestráví 1272 dnů.
A jak na to? Kolegové v Londýně nabízejí několik jednoduchých kroků. Zaprvé je třeba si uvědomit, že nejde jenom o technologie a předpisy. Musí se změnit způsob, jakým lidé pracují. A uvažují. Jsou totiž lidé, kteří musí mít svůj vlastní stůl (jakož i tací, kteří nemusí, ale zažitý běh nedokážou opustit). Je ale také hromada těch, kteří nemají problém s tím, sedět pokaždé na jiném místě.
A šéfové: i vy se musíte změnit. Nestopujte svým lidem čas, který tráví prací. Nejsou to stroje. A uvědomte si, že dlouhé přesčasy nutně neznamenají hodně odvedené práce. Měřte proto výsledky, ne přítomnost.
Společnost, která tohle chce podstoupit, se musí připravit také technologicky: aby připojení do firemní sítě ustálo nápory ve špičkách, zajistit, aby lidé měli doma kvalitní připojení a aby jejich počítače byly bezpečné.
Tohle není změna přes noc, ale běh na delší trať. Jistě má ale smysl, vždyť jedenadvacáté století si přímo říká o odklon od praktik z dob Franty Josefa.
V Anglii tak za jediný měsíc dokážou uspořit na 160 tisíc kilometrů jinak strávených dojížděním a za jediný den 25 tisíc tun emisí CO2. Od loňského února jen v londýnské centrále došlo na čtyři tisíce pružných člověko-dnů, což mimo jiné znamená o 250 až 300 aut v garážích méně.
