Nazout gumáky, obléknout rukavice, popadnout vidle nebo štětec. Tak vypadal teambuilding našich Internshipů, kteří vyrazili na pomoc do ZOO Chleby. A jak se jim den plný práce líbil? To si přečtěte v příspěvku Kateřiny Kolomé z útvaru Interní komunikace.
Dnes jedeme do ZOO! Ráno mě přepadá náhlá radost. V ZOO jsem totiž byla naposledy snad ve školce. A zároveň panika, protože nemám co na sebe. Nakonec si beru staré tričko a džíny a modlím se, aby nepršelo (holiny mám na chatě). Do batohu zabalím ještě pár nezbytností a spěchám do Letňan, kde nasedám s kolegyněmi do auta, a vyrážíme směr Chleby.
Přijíždíme do malé vesničky a jsme hrozně udivené, když nás kolegyně z Nadace O2 a Lidských zdrojů dovedou do nádherné a udržované zoologické zahrady.
Kdo chce kydat hnůj?
Na řadu přichází rozdělení úkolů. Největší rvačka je samozřejmě o krmení zvířat, ale to nám vyfoukly stážistky, které zvítězily v rychlém minikvízu pořádaném ředitelem ZOO.
Na ty méně pohotové zbylo natírání stodoly, kydání hnoje, sázení kytek. Náš tým získal veledůležitý úkol – upevňování ostnatého drátu. Vyrazili jsme tedy na naše stanoviště, kde jsme celé dopoledne pečlivě připevňovali ostnatý drát – a samozřejmě jsme získali pár „pracovních úrazů“. Zanechali jsme tak za sebou nejenom pořádný kus práce, ale i krev a pot :). Práci nám ovšem zpříjemňovalo sluníčko a vyprávění pana ředitele, který nešetřil vtipem a v mezičase stihl naše dámské osazenstvo pomyslně provdat za své dva syny.
Po tak těžké práci nám samozřejmě vyhládlo. Cestou na oběd jsme se dle instrukcí ještě zastavili u velbloudů, kteří sice rádi plivou, ale také milují trávu.
S břichem plným smaženého sýra a ovocných knedlíků vyrážíme na prohlídku zoologické zahrady. Nejdříve se zastavíme u prázdného výběhu a pan ředitel vydává rozkaz: „Přines prosím tě zevnitř to zvíře“, a obrací se na jednoho z nás. Janek je odvážný a vchází do dveří vstříc neznámu. Po chvíli se ozývá smích a Janek přináší ohromně ošklivého pásovce, který se líbí asi jenom panu řediteli.
Pokračujeme k dalšímu výběhu. „Kdo chce nakrmit zvíře, které dokáže zabít lva?“, ptá se rozzářený pan ředitel. Chvilku všichni koukáme do nebe a děláme, že se nás otázka netýká. Nakonec se přihlásí Andrea, která také zamíří do výběhu dikobraza. Andrea podle instrukcí velmi opatrně schází po schůdcích do výběhu, kde se to ostny jenom hemží. Dikobraz Karel ovšem nejeví žádné známky ostýchavosti, a jakmile uvidí piškot v ruce, je Andreiným nejlepším kamarádem.
Andrea přežila a dalším obětním beránkem se stala Monča, která šla navštívit smutnou gepardici.
Prohlídku jsme zakončili u klece gibonů, kteří, jak se dozvídáme, rádi kradou telefony zvědavým návštěvníkům (alespoň jeden měsíčně). Po celém dni nás už vůbec nepřekvapilo, když pan ředitel přinesl z klece obrovského modrého papouška, který nám předvedl kreaci mrtvého brouka a pozdravil nás na rozloučenou.
Ze ZOO jsme všichni odjížděli s dobrým pocitem, že jsme pomohli tam, kde to bylo potřeba. A navíc jsme strávili celý den venku na sluníčku. Rada na závěr: na teambuilding si nezapomeňte přibalit opalovací krém!
Líbila se vám naše akce a chtěli byste něco podobného zažít? Mrkněte na naše stáže v Internship programu.
