Ústřední telekomunikační budova (ÚTB) na Olšanské ulici na Praze 3 dává jasně najevo, že nejde o běžnou kancelářskou budovu. Do výšky 18 podlaží totiž ční nepřehlédnutelná věž se širokým ochozem. Ta je se svými 78 metry (bez anténního nástavce) jednou z dominant Prahy, stejně jako Barad-dur v bájné zemi Mordor, jak si představuje jedna z našich kolegyň. Ve své době (slavnostní zahájení provozu proběhlo 3. ledna 1980) to byla podle objemu obestavěného prostoru největší budova v Praze. Pojďme se podívat do jejích útrob.
Věž pro antény
Ochoz věže v 17. podlaží (pozor, jedno patro věže je vysoké zhruba čtyři metry, běžně to bývá kolem tří metrů) nabízí dostatek prostoru pro umístění rádiové přenosové techniky. Ta sloužila a stále slouží především pro mobilní síť O2. Zatímco v minulosti to bylo mimořádně důležité, dnes už je kvůli velkým nárokům na přenosovou kapacitu velká část vysílačů propojena spíše optickými kabely než bezdrátovými technologiemi.
Nabízí se zde také pěkný a poměrně netradiční výhled. Jednak na Pražský hrad se žižkovským vysílačem v popředí, jednak na nákladové nádraží Žižkov. Na samotném vrcholu věže je umístěna i anténa digitálního televizního vysílače DVB-T. Na střeše technologické budovy stojí klimatizační jednotky a satelitní antény, které zajišťují příjem televizních programů pro O2 TV. Samozřejmě jim nechybí ani topné kabely, takže sníh zde v zimě nečekejte.
Sály plné techniky
V šesti podlažích budovy se skrývají desítky různě velkých sálů nabízejících prostor pro různé technologie. Jeden z nich obsahuje ústřední prvky sítě LTE, další pak UMTS, jiný zase servery s obsahem O2 Videotéky a tak dále.
Nahlédli jsme do sálu hlavního rozvodu, kde dochází k rozdělení signálu pevných linek na hlasový a datový kanál. Zhruba deset tisíc linek z okolí ústředny míří sem, další pak do menších ústředen rozesetých po celé České republice. Od každého připojeného účastníka (ať už má hlasové služby, nebo xDSL připojení) jde jeden pár vodičů až sem, následně hlasový provoz do ústředny a data do tzv. DSLAMu, kde se jednotlivé datové toky sdružují.
Nové technologické sály jsou budovány i s vlastními zálohovacími bateriemi, které jsou umístěné v těsné blízkosti. Standardem se také stává automatický hasicí systém využívající inertní plyn, který znemožňuje hoření.
První podzemní patro
Co se skrývá ve sklepení budovy? Další velké sály, tentokrát plné baterií. Představte si moderní baterii pro automobil a několikanásobně ji zvětšete. A takových zdrojů jsou tu stovky. Většinu času v klidu odpočívají, ke slovu přichází opravdu jen velmi zřídka, spíše při pravidelné kontrole, jestli jsou v pořádku.
Kdyby ovšem vypadla dodávka elektřiny na jednom ze tří přívodních kabelů, které do ÚTB míří z různých stran, baterie dokáží zajistit běh všech důležitých technologií. Přitom by se rychle rozeběhlo pět velkých 16válcových dieselových agregátů za budovou. I kdyby tedy vypadla elektřina v půlce republiky, technologie na ÚTB budou fungovat dál.
Kabely míří do podzemí
Ve sklepení je ukrytá kabelovna. Sem se sbíhají kabely z budovy a míří zase ven. Většina z nich směřuje přes uliční a domovní rozvaděče přímo k zákazníkům, další míří do ústředen. Vnitřní kabely se ve speciálních stojanech připojí na vnější kabely s důkladnou ochranou a ty odcházejí speciálním podzemním kolektorem. Ten byl budován současně se stavbou budovy a je dlouhý 1,6 kilometru.
Pod Olšanskou ulicí klesá až na Olšanské náměstí a pak stoupá, aby se kousek za žižkovským vysílačem napojil na starší ústřednu ve Fibichově ulici. Kabelů je dnes v kolektoru mnohem méně, než tomu bylo v minulosti. Jeden optický kabel přenese mnohem více dat než několik tlustých kabelů se stovkami měděných vodičů. Na druhou stranu měděné kabely umí přenášet signál i tehdy, když všechny ostatní prvky sítě přestanou fungovat. Mohou totiž přenášet informace (hovory, data) s minimálními nároky na technologie a energii.
Dostatek místa pro technologie i lidi
Komplex ÚTB tvoří dvě budovy – východní spojově-technologická, z níž roste věž, a západní s administrativním zázemím, hlavním vstupem a zaměstnaneckou jídelnou. Obě budovy propojuje krček se schodištěm. Původní technologie z osmdesátých let potřebovaly hodně prostoru. Zatímco tehdejší ústředna zabírala velký sál, dnes se vejde do jedné skříně. Kromě úspory prostoru s sebou modernizace přinesla také nižší spotřebu elektřiny, a to jak na samotný provoz technologií, tak na jejich chlazení. Prostor získaný změnou technologií pro telekomunikační provoz tak nyní může být využit pro datové a další technologie, které O2 potřebuje pro služby nabízené zákazníkům.
Ústřední telekomunikační budova (ÚTB)
- projekt: Cubal, Hrubý, Pokorný, Štráchal; základní kámen položen 17. dubna 1972; slavnostní zahájení provozu 3. ledna 1980; investiční náklady 1,5 miliardy Kčs
- užitná plocha: 72 tisíc m2
- výška věže 78 metrů (bez anténního nástavce)
- spotřeba elektřiny – průměrně 3 MWh, v létě až 4,5 MWh
- dvě nezávislá napojení na elektrorozvodnou síť vysokého napětí 22 kV
- pět dieselagregátů (každý o výkonu cca 1 MW, test jednou měsíčně)
