Mimo fanoušků si na tyto mobilní nápady vzpomene málokdo, ne každý vychytávka zaujala kupující. Na trh se sice dostaly, některé překvapivě ve více případech, ale úspěch to nebyl. Dnes je možná koupíte v bazaru nebo na nějakém aukčním portálu. Tvůrce k tomu vždy vedl dobrý důvod, někdy to však bylo dost krkolomné řešení.
Konstruktéři mobilů či smartphonů mají hodně nápadů. Jenže většina z nich skončí v šuplíku a nedostanou se ani do stádia prototypu. Jiné to štěstí mají, ale v další fázi se ukáže, že řešení má různé mouchy. Třeba komplikace při výrobě, zvýšené náklady, případně se ukáže, že zákazníci o něco takového zájem nemají.
Až na výjimky se toho za 15 let tolik nezměnilo
Když se podíváme na vývoj moderních smartphonů, tedy od prvního iPhonu z roku 2007, tak se v podstatě nic zásadního nezměnilo. Samozřejmě s vývojem technologií máme lepší displeje, menší rámečky, výkonnější hardware a především jsou dnes telefony zásadně větší. Ale koncept je v podstatě už 15 let stejný, včetně podoby menu s ikonkami v matici.
Jsou zde i zásadní inovace, které se chytly, jako jsou ohebné displeje a s tím související skládací telefony. Nebo zde jsou technologie, které se zatím prosazují opatrně, ale s vývojem technologií se zřejmě uchytí. To platí například pro foťáky pod displejem.
Vychytávka 1: vysouvací fotoaparát
Naše první technologická vychytávka která se nechytla, právě s foťákem pod displejem docela souvisí. To bylo tak. Do roku 2017 by to leckoho ani nenapadlo. Telefony měly poměrně silné rámečky, především pod a nad displejem. Díky tomu se do proužku nad displej vešel přední fotoaparát a další senzory. A do proužku pod displej třeba některé ovládací prvky.
Jenže lidé chtěli stále větší displeje a v tomto konceptu by se tak značně zvětšovala velikost celého telefonu. Což už zase nikdo nechtěl. Tak se výrobci pustili do zmenšování rámečků. V roce 2017 způsobil velký rozruch iPhone X, který měl velký výřez nahoře v displeji, ale také minimální rámečky. Nechme stranou, že o několik měsíců dříve výřez v displeji jako první ukázal telefon Essentials PH-1. Ten však skončil v propadlišti dějin a naopak tehdy nový iPhone chtěli kopírovat všichni výrobci.
Sexy výřez i průstřel
On totiž výřez v displeji následovaný průstřelem, tedy otvorem pro kamerku mimo hranu displeje, vypadal docela sexy, než se ukázalo, že třeba při sledování filmů přes celý displej je to poměrně rušivé. Co s tím? Už tehdy se mluvilo o schování foťáku pod displej, ale to bylo technicky komplikované a vlastně je to technicky komplikované dodnes. Ale určitou perspektivu má. Naopak jiné řešení, které se okolo roku 2019 stalo velmi populární, byl vysouvací přední fotoaparát.
Výrobci nabízeli různá řešení, buď se vysouval malý modul jako například u OnePlus 7 Pro, nebo to byla dokonce asymetricky vysouvací ploutev u Oppo Reno 10x Zoom, případně extrémní řešení u Samsungu A80. U něj stačilo přepnout v aplikaci fotoaparát na přední a automaticky se vysunula zadní část telefonu a dopředu se překlopil hlavní (zadní) fotoaparát.
Tato móda trvala zhruba dva roky, než se ukázalo, že výsuvné části jsou mnohdy poruchové, výrobně nákladné a překáží implementaci součástek pro 5G. To v roce 2019 podstatné nebylo, ale od roku 2021 je 5G důležitá součást výbavy dražších přístrojů. Priority byly jasné, mobilnímu světu nadále vládnou výřezy a průstřely displeje.
Vychytávka 2: druhý displej
I další neúspěšná vychytávka měla racionální důvod. Ten se týkal především výdrže baterie. Jejím velkým žroutem je displej a v roce 2013 navíc výrobci řešili, jak zobrazovat stavové informace v klidovém režimu. To co je dnes běžné, tehdy k dispozici nebylo. Řešení našla ruská značka Yota, která na záda telefonu umístila druhý displej. A to ne ledajaký, ale e-ink panel. To je displej, který se používá u čteček knih. Má své nesporné výhody, umí docela dobře imitovat klasický papír, je energeticky velmi úsporný a dobře čitelný i bez podsvícení.
Ovšem pro použití v mobilech má i své nedostatky, překreslování displeje je velmi pomalé, takže pro běžnou práci se vůbec nehodí. Má i nízké rozlišení a především v roce 2013 byl k dispozici e-ink panel jen monochromatický. To sice dnes už neplatí, i rychlost překreslování je lepší, ale jako hlavní displej na mobilu se e-ink rozhodně nehodí.
Yota to tehdy věděla a zadní displej vůbec nebyl dotykový, jen zrcadlil informace z toho předního. To se hodilo pro stavové informace a také pro čtení knih. Yota postupně připravila několik přístrojů, byly drahé a nikdy z toho nebyl velký prodejní hit, přestože zájem médií byl vždy docela velký.
Přestože Yota dopadla neslavně, tak o mnoho let později s podobným konceptem přišla čínská společnost Hisense. Ten už byl slušně odladěný, ale opět to žádný prodejní trhák nebyl. Proto v roce 2020 značka překvapila modelem A5. To byl smartphone, který měl jen e-ink displej. V praxi to moc nefungovalo a opět se z toho stala spíš taková zajímavost.
Aktuálně e-ink displeje využívají výrobci okrajově pro tablety. Pustil se do toho dokonce Huawei, jeho tablet MatePad Paper je velmi specifické zařízení. Umí sice věci jako běžný tablet, ale velký e-ink displej se pro většinu z nich stále příliš nehodí. Ostatně, tablet má sloužit jako luxusní digitální zápisník a to ostatní je jen bonus. Pak to smysl dává, ale na mobilech e-ink displej propadl.
Vychytávka 3: Sestavte si mobil
Opět se vrátíme do roku 2013, kdy společnost Google překvapila projektem ARA. To měl být modulární telefon, který by si zákazník sestavil z jednotlivých modulů podle svých potřeb. Zdůvodnění takové konstrukce byla úspora součástek a ceny. Zákazník by použil jen to, co potřebuje, respektive v jednotlivých segmentech by vybral ten, který mu vyhovuje. Třeba by si vybral lepší fotoaparát a slabší procesor.
Mělo to být ekologické, moduly by si zákazník mohl přikupovat, a tak by prodloužil životnost telefonu. Myšlenka hezká, ale jak se ukázalo, odladit vše tak, aby to fungovalo, se prostě nepodařilo. Navíc v průběhu času by nové moduly potřebovaly další výměny části hardwaru, takže i ta základní myšlenka narazila. Google o tři roky později celý projekt odpískal a soustředil se na konvenční přístroje řady Pixel.
Modulár se dostal i do praxe
Ale to neznamená, že se myšlenku modulárního telefonu, mimochodem původem mnohem starší než projekt ARA, nepodařilo dostat do praxe. Pokusy provedlo LG a Motorola. V prvním případě to byl model G5 z roku 2016. V jeho případě se nové moduly připojovaly do spodní části telefonu. Jenže zpočátku LG představilo jen dva a ani jeden nebyl tak zajímavý, aby si za něj zákazník připlatil. Úspěšnější byl koncept Motoroly a její řady Z Play.
Firmě myšlenka vydržela tři generace, ale v roce 2018 i tento projekt skončil. Výhodou Motoroly byl mnohem větší výběr přídavných modulů, které se připínaly na záda telefonu. Byl mezi nimi třeba i modul s fotoaparátem s logem známé značky Hasselblad s optickým zoomem. Jenže mnohé modely byly dost drahé, zmíněný fotomodul vyšel na téměř 10 000 korun. Takže drobný úspěch, který se udržel na trhu jen pár let. Pro někoho škoda, na telefon se dala připevnit třeba tiskárna nebo odběrový modul na krev.
Navíc v případě Motoroly i LG nešlo o původní myšlenku, tedy telefonu, který si složíte na míru. Byly to běžné smartphony, na které bylo možné připojovat různé příslušenství.
