Když si vybíráte smartphone a nekupujete jen podle značky a barvy, tak se jistě podíváte i na jeho výbavu. Možná jste zkušení a všemu rozumíte. Pokud ne, tak se pokusíme jednotlivé položky výbavy vysvětlit. Dost možná vám to při výběru nového smartphonu pomůže.
Procesor, paměť, displej, fotoaparáty, baterie, nabíjení a pak desítky funkcí, které se skrývají za zkratkami. Pro někoho jsou podstatné všechny, leckomu však nic neříkají a dost možná nikdy všechny funkce telefonu nevyužije. Tak se na to všechno podívejme. V první části si probereme hlavní funkce.
Smartphone má srdce
Začněme velmi podstatnou součástkou, kterou je procesor. U něj mnoho výrobců ani neuvádí konkrétní typ, ale uvede jen počet jader. Že má osm jader? Super, to má dnes většina čipů s výjimkou těch úplně nejslabších pro nejlevnější smartphony. Ty mají jádra čtyři. Jenže není osm jader jako osm jader. Pokud vás to zajímá a výrobce konkrétní procesor neuvádí, stačí do Googlu zadat model telefonu a slovo procesor nebo CPU. Výsledek se dozvíte vždy.
Ale co s tím? Samotný procesor neznalému nic moc neřekne. Takže znovu použijeme Google, zadáme model telefonu a třeba slovíčko Antutu. To je výkonnostní test, který srovnává výkon telefonů.
Je lepší zadat konkrétní telefon než samotný procesor, protože ten samý čip může u různých telefonů podávat různé výkony. A co s číslem, které se dozvíte? V případě Antutu bude ve stovkách tisíc až milionech. Výkon nad 900 000 je absolutní špička, nad 700 000 špička a nad 400 000 slušná střední třída. Platí, že výkon roste s cenou. Takže od smartphonu za 4 000 korun nemůžete čekat špičkový výkon. Ale ano, i ve stejné cenové třídě mohou být značné rozdíly. Výkonnostní test mnohé napoví.
I paměť je velmi důležitá
Velikost paměti je pro uživatele podstatný parametr. Jenže pozor, v telefonu jsou podstatné paměti dvě. Operační a uživatelská. První se někdy může označovat jako RAM (Random Access Memory), druhá pak jako ROM (Read Only Memory), což je však název již poněkud zavádějící od původního významu. Ale to není třeba řešit. Důležité je, že operační paměť má dnes kapacitu od 2 do 16 GB.
Dva a tři GB mají jen ty nejlevnější telefony, standard u levných jsou 4 GB, od střední třídy dostanete 6 GB a špičkové mají ještě víc. A ano, v tomto případě platí, že víc je lépe. Někteří výrobci uvádí i hodnotu třeba 6+5 GB operační paměti. To druhé číslo představuje virtuální paměť, kterou si systém vytvoří v rámci uživatelské paměti. Pomůže to při některých operacích, ale klíčové to není.
Jestliže operační paměť má vliv na řekněme svižnost přístroje, tak uživatelská určuje, co do telefonu „nacpete“. Dnes je její velikost relativně štědrá, alespoň v porovnání s minulostí. Použitelným minimem je dnes 64 GB, méně mají opět jen ty úplně nejlevnější telefony a je to už docela výjimečné.
Slušná a pro běžného zákazníka solidní hodnota je 128 GB. Další možnosti jsou dnes 256 a 512 GB, u nejdražších modelů i 1 TB paměti. Dříve běžné paměťové karty z přístrojů mizí, mají je dnes spíš levné smartphony. Doporučujeme však raději připlatit za víc vnitřní paměti, než se spoléhat na kartu. I u levnějších modelů bývá často na výběr víc možností.
Displej je okno do smartphonu
V případě displeje se sledují následující parametry: Typ displeje, úhlopříčka, rozlišení a maximální obnovovací frekvence. Levné smartphony mají panel typu TFT či LCD. Od nižší střední třídy (zhruba od 5 000 korun) výše se setkáte s panely OLED. Jsou různé typy, ale pro jednoduchost jsou panely OLED lepší, mají vyšší jas a kontrast, sytější barvy a lepší čitelnost na slunci. Ale to si zkuste v obchodě sami, někdy rozdíl příliš nerozeznáte. Pokud má telefon čtečku otisků v displeji, má jistě nějako uverzi OLED panelu.
Moc si nebude moci vybírat v případě úhlopříčky. Dnes má většina přístrojů úhlopříčku okolo 6,5 palce. Přístrojů s menším displejem dnes už mnoho není, naopak výjimkou nejsou telefony s panelem okolo 6,8 palce. Ale opět platí, zkuste si, co se vám ještě vejde do kapsy a bude se vám pohodlně používat.
Podstatnější je údaj o rozlišení. Základní modely stále mají HD+ displej, tedy panel, kde kratší strana má 720 pixelů – nebo česky obrazových bodů. Zbytek a je to většina, má displej s rozlišením FHD+ neboli plné HD+. V tomto případě má kratší strana 1080 pixelů. Existují i vyšší rozlišení, ale to se týká jen špičkových modelů, respektive letošním trendem jsou displeje označované jako 1,5K, které mají kratší stranu s 1220 pixely.
V praxi je FHD+ rozlišení plně dostačující. V případě obnovovací frekvence je standard 60 Hz. Ale dnes nabízí telefony až 144 Hz. K čemu to je? Čím vyšší frekvence, tím plynulejší posunování obrazu. Hodí se to třeba pro hráče mobilních her. Ovšem pozor, má to vliv na spotřebu baterie a jen některé dražší telefony mají takzvanou adaptivní frekvenci, kdy si ji telefon nastaví sám podle použití. Například u statického obrazu je naopak vhodnější nízká. Jinak si to musíte nastavit v menu, takže mnoho lidí ani neví, že jejich telefon něco takového umožňuje.
Fotoaparát, to zajímá skoro každého
Jestliže u paměti a rozlišení displeje platí čím víc, tím lépe, tak u fotoaparátu se to sice říká, ale ve skutečnosti to až tak podstatné není. Proč? Protože většina smartphonů v základním režimu stejně nefotí v plném nejvyšším rozlišení snímače. Důvodů je víc. Prvním je velikost snímku, v plném rozlišení to jsou velká data, která zabírají místo, a za druhé to také vyžaduje silný procesor, energii a tak dále.
Většinou tak fotit lze, ale obvykle se pixely slučují (což může mít své výhody) a výsledná fotografie má rozlišení okolo 12 Mpix. A i taková bohatě stačí pro většinu použití. Jinak standardem jsou dnes zhruba 50 Mpix snímače, ale existují i 108Mpix nebo dokonce 200Mpix. Ale pozor, širokoúhlé snímače a teleobjektivy mají obvykle nižší rozlišení.
Při výběru fotoaparátu v mobilu se soustřeďte spíš na jiné vlastnosti. Zmínili jsme širokoúhlý objektiv a teleobjektiv. První lze jen doporučit, třeba pro focení v interiéru. Druhý je také praktický, ale najdete ho jen ve drahých přístrojích. Naopak makro snímače moc užitečné nejsou a setkat se můžete ještě se snímačem hloubky ostrosti. Ten funguje, ale samostatně s ním nic nevyfotíte. Velkou výhodou je pak optická stabilizace obrazu (OIS). Dnes ji najdete i u některých levnějších přístrojů.
Baterie a nabíjení. Tedy jak dlouho a jak rychle budete smartphone nabíjet
Je to velký problém moderních smartphonů v podstatě od jejich počátku. Výdrž je mnohem kratší než u obyčejných telefonů. U těch byli kdysi zákazníci zvyklí na několik dnů na příjmu, u smartphonů to jsou v lepším případě dny dva, běžně se však nabíjí každý večer a někdy i dříve. Má to samozřejmě logické vysvětlení, s obyčejnými mobily se volalo a esemeskovalo a jejich displej měl miniaturní rozlišení. Smartphone je komplexní přístroj a jeho denní využití je mnohem intenzivnější.
Dnes je standardem baterie s kapacitou 5 000 mAh. Někdy méně, jen výjimečně víc. S tím se moc dělat nedá, aby se z telefonu nestala nevzhledná krabice. Takže se řeší rychlost nabíjení. A tam se některé čínské značky dostávají na závratná čísla a časy. Základem je 5 či 10W nabíjení. To znamená tak dvě až tři hodiny na nabíječce. Cokoliv víc, je nadstandard.
Maximem na trhu je dnes 150W nabíjení, pak stačí jen zhruba 15 minut. Běžnější jsou však nižší výkony okolo 50 W až 80 W. Pozor si v tomto směru dejte na koupi samostatné nabíječky. To možná budete muset podniknout, protože některé značky už nabíječku ke smartphonu nepřikládají. Pak volte vhodnou originální, protože jen tak dosáhnete s jistotou vyššího nabíjecího výkonu, který podporuje telefon.
Dražší telefony mají i bezdrátové nabíjení, pak stačí telefon položit na nabíjecí podložku a nemusíte řešit kabel. Někomu to vyhovuje, jinému nikoliv. Pokud však nechcete kupovat drahý přístroj, tak to řešit nemusíte. Levné bezdrátové nabíjení neumí. Častější je takzvané reverzní nabíjení, které může být drátové i bezdrátové. To slouží k nabíjení jiného zařízení z baterie telefonu. Typicky třeba bezdrátová sluchátka.
V druhé části se pak podíváme co znamenají zkratky jako: NFC, IR, GPS, Glonass, Jack, FM, WiFi 6, Bluetooth 5, 5G, GSM, LTE a další. Podíváme se také v krátkosti na zabezpečení telefonu.
