Dnes je navigace v mobilu naprostou samozřejmostí. Vedle navigací v autě a v počítači se vlastně už jinak na mapy a navigování nedíváme. Ale samozřejmost je to tak 15 let, předtím byla situace složitější. A když se vrátíme ještě pár let dozadu, tak jste potřebovali papírovou mapu a určité schopnosti orientace.
Začít můžeme otázkou. Máte doma ještě papírový autoatlas? Asi ne, nebo se na něj práší někde hluboko ve skříni. Přitom ještě nedávno to byla neocenitelná pomůcka pro navigování. Respektive jiná forma papírové mapy podle účelu. Asi nejdéle přežily ty turistické, ale jak se mobilní signál a mobilní data rozšířily i do hluboké přírody, začal konec papírových map.
Papírové mapy nevymřely
Samozřejmě se stále používají, jsou oblasti ve světě, kde se bez mapy neobejdete, respektive je to lepší volba než stažená mapa na malém displeji mobilu. Mapy používají piloti, kapitáni lodí a tak dále. Běžný uživatel si však pohodlně vystačí se svým mobilem a to pro velmi širokou škálu navigování a zjišťování polohy. Elektronické mapy dnes navíc nabízí velmi širokou paletu služeb, umí zobrazit provoz, přelidněná místa, najdete přes ně služby, obchody a vlastně cokoliv.
Historie navigování je velmi stará. Historicky se používaly různé významné body v terénu a lidé se orientovali podle vesmírných těles. Víte například, kde se v našich zeměpisných šířkách pohybuje slunce? Pohybuje se od jihovýchodu po jihozápad. Výraznější to je v zimě, ale i v létě takto určíte poměrně snadno světové strany. Samozřejmě když je pod mrakem, tak to nepůjde a v jiných zeměpisných šířkách to tak bude trochu nebo i úplně jinak.
Na volném moři vám orientační body obvykle nepomohou, takže nezbývá než slunce nebo noční obloha. Historicky se používaly různé přístroje, asi nejznámější jsou sextant a kompas. Ale především ten první rozhodně nebyla pomůcka pro laiky. Navigátor byla ceněná profese, což platí dodnes v lodní dopravě a donedávna i v té letecké.
Za všechno může armáda
Ve dvacátém století vyvstala potřeba přesnější navigace především v letecké dopravě a to civilní i vojenské. Začaly proto vznikat radionavigační majáky. Jejich výstavba však byla nákladná, bylo jich potřeba relativně velké množství a i použití nebylo ideální. Americká armáda proto s rozvojem kosmonautiky začala přemýšlet na jejím využití pro vytvoření pozičního a navigačního systému. První systémy pro ryze vojenské využití (navigace řízených střel) za pomoci satelitů vznikly už v šedesátých letech minulého století.
Pro rozvoj satelitní navigace je však důležitější vznik systému GPS, který vlastně používáme dodnes. Jeho vznik se datuje do druhé poloviny sedmdesátých let minulého století. Zpočátku to byla ryze vojenská záležitost, pro komerční využití (ale v té době průmyslové) byl systém uvolněn v roce 1983. Zpočátku byla ale jeho přesnost proti vojenské části snížena, což přetrvávalo až do tohoto století. Dnes už není americký systém GPS jediný, existuje evropský systém Galileo, ruský Glonass, který také původně v minulém století vznikal jako vojenský systém a posledním globálním systémem je čínské Beidou. Dnešní smartphony umí pracovat se všemi systémy.
První navigace do kapsy stála majlant
První komerční zařízení se začala objevovat na začátku devadesátých let minulého století. V roce 1990 si první zákazníci mohli pořídit do kapsy zařízení Magellan Nav 1000, pokud tedy byli ochotni investovat necelé tři tisíce dolarů. Což je v dnešní hodnotě a podle aktuálního kurzu neuvěřitelných 165 000 korun. V USA se v tom samém roce začala prodávat Mazda Eunos Cosmo, první auto se satelitní navigací. Nutno dodat, že s různými především mechanickými navigačními systémy se experimentovalo v autech už dříve. Ale satelitní navigaci se rozhodně vyrovnat nemohly.
Navigace v mobilu
První mobil se satelitní navigací byl představen v roce 1999, tedy před 25 lety. Do prodeje se sice dostal až o rok později, ale představení má letos pěkné kulaté výročí. Vyráběla ho finská značka Benefon, která je dnes již všeobecně zapomenutá. Největší slávu zažívala v éře NMT přístrojů, což byl analogový systém před GSM. Ale právě s mobily s navigací se Benefon také proslavil.
První model se jmenoval ESC! A také to nebyla laciná záležitost. Telefon s odolném kabátku vyšel na téměř 40 000 korun, což bylo zhruba čtyřikrát tolik jako adekvátní přístroj té doby bez GPS. Mapy bylo nutné do telefonu stahovat a ač dobové recenze vyzdvihují v té době velký displej, tak dnes by neobstál ani v laciném obyčejném mobilu. Byl monochromatický s rozlišením 100 x 160 bodů a na tehdejší mapě by se asi zorientoval málokdo. Spíš připomínala mapu turistickou s vrstevnicemi než dnešní mapy. Nemluvě o mapách fotografických.
Ale navigovat telefon uměl a dokázal i navigovat někoho cizího, kterému posílal SMS. Telefon měl i SOS tlačítko, které dokázalo záchranáře přivést k majiteli přístroje. No, byl to navigační pravěk a trvalo ještě docela dlouho, než se z navigace v mobilu stala naprosto běžná věc. V podstatě se čekalo na rozšíření moderních smartphonů, což znamená rok 2007 a první iPhone, respektive spíš později s nástupem novějších modelů. Benefon však u toho nebyl a to včetně nástupnické značky Twig.
Navigovat umí i mobilní síť
Sluší se dodat, že určité identifikačně-poziční schopnosti má i samotná mobilní síť. Pomocí triangulace z dostupných BTS dokáže telefon určit svou polohu s přesností na metry ve městě a na desítky metrů mimo město. Zpočátku se této vlastnosti používalo i ve spolupráci se satelitní navigací, starší systémy nechytaly satelity dostatečně rychle, takže první méně přesné zaměření probíhalo přes mobilní síť. Do určité míry se to používá i dnes, třeba v uzavřených prostorech. Typicky v nákupních centrech, nebo třeba v metru. Satelitní navigace je v tomto případě nepoužitelná, potřebuje vidět na nebe.
Satelitní navigace je dnes úplnou samozřejmostí, ukazuje provoz, navede vás na objížďky i alternativní trasy, polohu můžete sdílet, dávat si ji do fotografií a tak dále. Život s ní je mnohem snazší, ale pokud nějaký autoatlas najdete, nebo třeba turistickou mapu, tak se jednou zkuste pohybovat jen pomocí nich. Může to být zábavný den.
