Stačí chvilku poslouchat, jak Terka Kabešová vypráví o své práci, a máte pocit, že byste si něco takového taky někdy chtěli vyzkoušet. Tak moc je znát, že ji její zaměstnání baví.
Kdo je tedy Terka v O2?
Jsem O2 Guru Ambasador, což je zajímavá pozice – na celou republiku jsme totiž jen čtyři. Jsme pořád „Guru“, což znamená, že jsme specialisti přes telefony, technologie O2, modemy, set top boxy, O2 Smart Box, a kromě toho jsme i „tváře“ O2, které jsou viditelné na různých akcích. Jedná se například o běžecký RunCzech, propagaci 5G, kterou jsme dělali teď v Kolíně či hudební festivaly Hrady CZ. A v neposlední řadě se jedná o natáčení videí.
Jak dlouho pracuješ ve firmě?
V O2 jsem čtyři roky a pět měsíců, 15. května to byl rok, co jsem oficiálně Guru. Dva měsíce na to jsem se stala O2 Guru Ambasadorem.
Jak jsem se dostala do O2? Můj nevlastní otec pracoval kdysi v Eurotelu jako IT specialista v kolínském call centru. Odmala jsem tím pádem měla v ruce telefony, mívali jsme na testování vždycky nějaké novinky. Pamatuju si tak například i první telefony s barevným displejem. Můj první mobil byl mimochodem Siemens a měl asi patnáct centimetrů s dlouhatánskou anténou. Já osobně jsem začínala v naší kolínské O2 Prodejně, jako asistent konzultanta prodeje. Poté jsem pomáhala převádět provozovnu v Havlíčkově Brodě z frančízové na značkovou. Dva měsíce, tři dny v týdnu, jsem tak jezdila do Havlíčkova Brodu. A pak, když u nás rekonstruovali prodejnu, jsem byla asi půl roku v Pardubicích. Odtud jsem „utekla“ na pozici O2 Guru Ambasadora.
A jak ses k tomu dostala?
Viděla jsem inzerát, myslím, že na serveru jobs.cz, tak jsem to zkusila. Zajímavé bylo výběrové řízení – dali mi do ruky tablet a řekli: „Zkus mi ho prodat“. To samozřejmě nebylo všechno. Ale vše jsem absolvovala, vyšlo to a po prvních dvou měsících jsem se stala ambasadorem. Nejtěžší na výběrku na ambasadora pro mě byla praktická část, kdy jsem musela umístit velký černý kufr do automobilu. V rámci mé pracovní pozice totiž často cestujeme a vozíme s sebou spousty věcí.
Kolik toho najezdíš?
Není to nic tak hrozného. Někdy je ale člověk unavený, ale jsou i dny, kdy je to skvělý zážitek. Jela jsem například do Rumburku, a začalo vycházet sluníčko, všude byla námraza, bylo to moc hezký. Jsou prostě dny, kdy si člověk řízení užívá. Nejhorší jsou pro mě kolony, já si totiž ráda v autě zpívám. Stalo se mi, že vedle mě stál kamion a řidič dost divně koukal, co to tam ta holka dělá.
Co tě nejvíc baví na pozici O2 Guru Ambasadora?
To, že jsme pokaždé někde jinde, poznávám tak různá místa, lidi, zažívám nejrůznější akce. Baví mě běhat – RunCzech, to je akce přesně pro mě. Nebo i série hudebních festivalů Hrady CZ. Moji kolegové sice trošku „trpěli“, celé léto jsme totiž jezdili po hradech a na konci už jsem měla pocit, že bych klidně mohla naskočit na pódium a odzpívat to celý sama.
A co naopak „nemusíš“? Je něco takového?
Uklízet si v autě. Často tam totiž jím a podle toho to také vypadá.
Díky téhle práci projedeš spoustu míst. Je nějaká lokalita, kde se ti fakt hodně líbilo?
Je jich mnoho. I když jsem jako malá procestovala s rodiči větší část republiky, poznávám místa, kde jsem nikdy nebyla, jako jsou třeba Karlovy Vary, Krušné hory nebo Orlová u polských hranic. Akce Hrady CZ pak nabízí šanci poznat památky i z jiného úhlu – pobavit se na koncertech a přitom obdivovat um našich předků.
A oblíbené místo tady v O2 nebo kde se ti dobře pracuje?
Neboť místa hodně střídáme, tak se to těžko určuje. Na mnoho zajímavých míst jsem se dostala i díky natáčení videí.
Videa – řekni nám o nich něco víc!
Na to, že jako dítě jsem se bála kamery a foťáku, teď mě to opravdu baví, vždycky se těším, co nového zas zažiju, i když jsem z kamery někdy nervózní. V metru jsme točili pokrytí signálem – pak jsem asi dva týdny byla pro všechny „holka z metra“. Myslím si, že když člověk někde pracuje, měl by se zajímat i o zákulisí, aby si to uměl líp představit. Když jsem ještě pracovala na prodejně, neměla jsem přesnou představu, co všechno je v naší pražské O2 centrále, kolik pozic a lidí tam je, že máme Nadaci O2. Máme spoustu zajímavých oddělení a spoustu zajímavých lidí.
Co tě motivuje ráno vstát a jít do práce?
Pro mě to jsou moji kolegové a samozřejmě zákazníci, kterým pomáháme. Už na prodejně mě vždy těšilo, když jsem někomu mohla pomoct – například, když přišla nějaká seniorka a já jí mohla vysvětlit, jak se v telefonu nastaví vyšší hlasitost, budík atd. Vždy mě moc bavilo komunikovat s lidmi a učit je moderní technologie co nejvíce využívat. Proto i ráda jezdím školit operátory do našich O2 call center. To mě opravdu moc baví a naplňuje.
Když už jsme u lidí – jací jsou ti v O2?
Jsou přátelští. Na všem se dá domluvit. Nesetkala jsem se s tím, že by si tu lidé dělali naschvály nebo na sebe byli zlí.
A největší výzva v O2 osobně pro tebe?
Určitě to bylo natáčení O2 Guru videí. Zpočátku jsem se totiž bála kamery, musela jsem se naučit pracovat s hlasem. Výzva je pro mě občas i jet autem do velkého města, které neznám.
To byla Terka „v modrém tričku“ – a teď pár věcí o tom, jaká je „ta druhá Terka“?
Já jsem vlastně „ta v modrém tričku“ pořád. Asi jsem jedna z mála žen, které nemusí řešit, v čem půjdou ráno do práce. A nestydím se chodit v Guru tričku i po práci na nákup.
A kromě práce, která je zároveň i tvým koníčkem, máš ještě jiný koníčky?
Běhám, čtu knížky – i díky naší O2 Knihovně se každý měsíc těším, že si koupím nějakou novou e-knihu. Ty papírové se mi totiž nevejdou do bytu. Čtu v podstatě všechno, ale nejradši mám historické příběhy, nyní jsem uchvácená dobou Jindřicha VIII., osudů jeho manželek a potomků – vším, co s jeho životem nějak souviselo. Ale mám ráda i fantasy, jako je například seriál Hra o trůny. Zaujala mě ale i nová série z produkce HBO s názvem Černobyl. Kromě toho ráda vařím a peču. Miluji ale i koně – ohromně si tím dobíjím baterky. Jedno odpoledne u koní, je pro mě jako týden dovolené. Nabiju se, vyčistím si hlavu a je to super. Sice je tento koníček časově náročný, ale díky tomu, že mám specifickou pracovní dobu, to vše v pohodě stíhám.
Co o tobě málokdo ví?
Možná to, že jsem se jako malá moc neprojevovala, byla jsem introvertní dítě. Mimo práci jsem schopná třeba celý den proležet v posteli s knížkou. A přestože jsem holka, mám odjakživa hodně blízko k technologiím.
Ale to je myslím dané i dobou – máme neomezené možnosti, dneska je přece úplně normální, že kluci umí vařit a holka ti nastaví modem, ne?
Autor: Alex Juránková
