Liga mistrů – nejsledovanější soutěž fotbalových klubů. Plná nejmodernějších technologií, dotovaná až neuvěřitelným objemem peněz. Připoutávající pozornost všech fotbalových fanoušků – ti na nabitých tribunách jsou přitom v jasné menšině oproti těm, kteří zápasy sledují v dokonalé technické kvalitě v televizi nebo na internetu.
V dokonalé technické kvalitě… Právě díky ní je pak vidět, že i v ostře sledovaných semifinálových duelech selže lidský faktor. Chyby dělají hráči a trenéři, dělají je logicky i rozhodčí. Hráči a trenéři však dlouho, viditelně a výrazně chybovat nemohou. Pokud svými chybami rozhodujícím způsobem ovlivní výsledek v neprospěch svého mužstva, bývá to jejich konec.
Špičkoví rozhodčí UEFA jsou ale jiná kategorie. Celý fotbalový svět viděl a dostatečně rozebral „minely“, kterých se dopustili v odvetných semifinálových zápasech Real Madrid – Bayern Mnichov a AS Řím– Liverpool FC Cüneyt Çakır a Damir Skomina. Neodpískané penalty, možná i chybějící červené karty. To vše výrazným způsobem ovlivnilo konečný výsledek dvojzápasů, v nichž nakonec o postupu do finále milionářské soutěže rozhodoval jediný rozdílový gól.
A ještě „třešnička na dortu“ – také v odvetě semifinále Evropské ligy nebyla odpískána ve prospěch domácího Red Bull Salzburg penalta za ruku a v prodloužení pak hostující Olympique Marseille rozhodl po rohu, který vůbec neměl být.… I zde rozhodoval jeden jediný gól, i zde konečný rezultát výrazně ovlivnil rozhodčí, Sergej Karasev z Ruska.
A takových sporných případů se odehrálo v tomto ročníku Ligy mistrů i Evropské ligy daleko víc, velmi se cítí poškozeni třeba v Juventusu Turín nebo Manchesteru City.
Jistě, všichni jsme chybující. Beru i to, že vymlouvat se na nepřízeň rozhodčích či dokonce na zákulisní tahy, která mají tomu pomoci a onomu uškodit, je dávno obehraná písnička. Jenže – ty chyby na nejvyšší úrovni každý vidí. Rozhodují o nezanedbatelných financích. Ohrožují prestiž soutěže i organizace, která je pořádá. Mocné a bohaté organizace UEFA, která však před možností využití moderní technologie, tedy videoasistence, nepochopitelně váhá.
Nevěřícně jsem četl rozpačité výroky předsedy UEFA Aleksandera Čeferina. „Nikdo zatím neví, jak video funguje v běžném provozu.“ Cože? Bohatý fotbalový potentát ještě neviděl v provozu video? Ona se už asistence videorozhodčího netestuje v různých soutěžích, včetně Serie A a Bundesligy? A ještě jeden Čeferinův výrok: „Může to být užitečná věc, ale nechceme nic uspěchat. Je potřeba všechno lidem pořádně vysvětlit.“
Promiňte, ale takové vyjádření bych čekal od vedoucího pošty v zapadlé mongolské vesnici, kterému někdo poprvé řekl o mobilu nebo internetu…
Každopádně UEFA si své vybrané rozhodčí chrání jako ohrožený druh. Na zápasy Ligy mistrů jich vysílá hned šest, včetně těch brankových, jejichž „užitečnost“ a produktivitu by měla vyšetřit speciální ekonomická komise. Kolik peněz asi tak v průměru připadne na jedno jediné jejich důležitější rozhodnutí?
A když hlavní rozhodčí udělají velké chyby, které následně díky technologiím vidí a rozebírá celá Evropa? UEFA se za ně postaví. Pro jistotu jsem se hned podíval, jestli jsou pánové Cüneyt Çakır, Damir Skomina a Sergej Karasev v nominaci na nadcházející mistrovství světa. Samozřejmě jsou… A kdo myslíte, že dostane důvěru pro další klíčové zápasy Ligy mistrů příští sezóny? Hádejte, můžete třikrát!
