Když v roce 1988 přicházel do AS Řím brazilský útočník Renato Portaluppi, očekávalo se od něj hodně. „Stačilo nám prvních pět minut na tréninku, abychom poznali, co dokáže,“ vzpomíná jeho tehdejší spoluhráč Daniele Massaro.
„Ale jemu bohužel těch pět minut obvykle stačilo také…“ dodává s lišáckým úsměvem. Známý bojovník Massaro se s Renatem několikrát i chytil – vytýkal mu jeho laxnost v trénincích i při zápasech. Trvalé problémy s Renatovým přístupem k povinnostem měl i legendární trenér Nils Liedholm.
Renato má italské předky – jeho příjmení Portaluppi o tom svědčí. A ve Věčném městě se tedy cítil jako ryba ve vodě. Ovšem ne na fotbalovém hřišti. Za celou sezonu nedal v útoku AS Řím ani jeden gól. (Jen doufám, že podobný výsledek nebude souzen současné očekávané posile římského útoku, Patriku Schickovi…)
Přečtěte si taky: Nevyužité gólovky! Patrik Schick byl blízko první trefy za AS Řím
Milovník tisíce žen
Brazilský černovlasý elegán se však naplno prosadil jako nezdolný milovník – traduje se, že za onen římský rok stačil mít poměr zhruba s tisícovkou žen!
Hned po sezoně se s ním tedy s AS Řím rozloučil a Renato se vrátil do Brazílie. Neslehla se tam ale s ním fotbalová zem, jak se možná čekalo: v důvěrně známém prostředí bez italských striktních taktických příkazů i bez nostalgie po vlasti opět ožil a jeho kariéra (i reprezentační) zdárně pokračovala.
Že by se ale z tohoto bohéma stal zodpovědný fotbalový trenér, který bude hlídat a prohánět své svěřence? Na to by v Itálii po onom „římském roce“ nikdo nevsadil ani liru!
I tady se ale prokázalo, že fotbal postrádá logiku. Nejenom že Renato po neslavném odchodu z AS Řím odehrál na špičkové úrovni ještě deset sezon, ale okamžitě poté, co pověsil kopačky na hřebík, se stal trenérem. Zahálčivý život bez plnění fotbalových povinností ho tedy lákal čím dál méně, v průběhu let vyzrával. Až k současnému vrcholu – s klubem Grémio Porto Alegre získal Copa Libertadores, jihoamerickou obdobu Ligy mistrů! Přitom s tímto klubem slavil tento úspěch i na samotném počátku své kariéry jako hráč.
„Lidé se zřejmě mění,“ prohlásil Daniele Massaro, který kdysi Renata pro jeho hejskovské manýry nemohl v Římě vystát. „To, že se hráč, který kdysi svým přístupem našeho trenéra děsil, sám stane úspěšným trenérem, v tom je prostě kouzlo života.“
Že by polepšeného Renata v Itálii nyní zkusili angažovat napodruhé, a to jako trenéra? AC Milán, s nímž Daniele Massaro momentálně spolupracuje, nějakého vítězného potřebuje…
