Zosobněním tohoto posunu je nedávno odepisovaný Václav Kadlec, který měl v nedělním šlágru proti Plzni nejblíž ke vstřelení gólu (když nepočítám neuznaný gól Ben Chaima), když po krásné ráně z dálky trefil tyč. Dlouhodobě neměl pověst bůhvíjakého pracanta pro tým. To se ale nyní radikálně změnilo a množství náběhů a podstoupených osobních soubojů to jasně dokazuje.
Varianta se zataženým Davidem Lafatou proti Plzni také několikrát ukázala svůj potenciál. V prvním poločasu se z druhé vlny kapitán Letenských dostal několikrát do velké šance.
Opět se ale ukázal obrovský rozdíl ve hře Sparty bez Rosického a s ním.
Tomáš Rosický je samozřejmě svými kvalitami naprosto nadstandardní hráč stále přesahující úroveň naší ligy. Má obrovský vliv na spoluhráče a je vidět, že i oni ho dokážou lépe a lépe využívat. Potřebuje dostávat přihrávky ve správný okamžik a pak je schopný svojí suverenitou a herním sebevědomím zrychlit přechodovou fázi.
A přesně to Sparta potřebuje ze všeho nejvíc. Prostě se od něj nedočkáte nějaké alibistické přihrávky dozadu. Bohužel pro Spartu se vinou zdravotních problémů do základní sestavy dostal zatím jen dvakrát.
Zápas si můžete přehrát prostřednictvím O2 TV na stanici O2 TV Sport
Rosický si musí vychovat nástupce
I přes neoddiskutovatelné kvality sparťanské desítky si ale myslím, že Rosický by neměl být tak nenahraditelný. V současné Spartě potřebují hráče s podobným naturelem, byť třeba nebude dosahovat Rosického kvalit. Vzhledem k tomu, že Andrea Stramaccioni sází více méně na dva defenzivní záložníky, je kreativita toho třetího klíčová. Varianta s Lafatou má také svoje výhody, ale nedomnívám se, že by dlouhodobě naplno využívala Lafatův střelecký potenciál.
A tak je potřeba, aby si Rosický pomalu vychoval svého nástupce. Já ale zatím nikoho takového v týmu nevidím.
