Fotbalový RADAR: 130 let historie, skotští Invincibles, nový Drogba a The Fields of Athenry. To vše uvidíme a uslyšíme v Edenu
4 min. čtení 30. 06. 2017
Šestého listopadu letošního roku uplyne přesně 130 let od okamžiku, kdy katolický kněz Bratr Walfrid založil fotbalový klub za účelem finanční a materiální podpory hladovějících obyvatel východní části Glasgowa. Tam žili zejména chudí irští přistěhovalci. Z jejich středu se dodnes rekrutuje nejširší fanouškovská základna. Během své bohaté historie si však zelenobílí Bhoys našli příznivce po celém světě. Do mezinárodního povědomí se dostali především díky triumfu v Poháru mistrů evropských zemí v roce 1967. Legendární manažer Jock Stein ordinoval svým svěřencům atraktivní styl, s nímž vyškolil jinou trenérskou ikonu – Helenia Herreru. Nadšeně útočící Celtic naprosto rozmetal defenzivně laděnou taktiku Interu Milán a definitivně ukončil éru catenaccia. Také díky tomuto triumfu má dnes Celtic na zeměkouli údajně až deset milionů fandů. Ti, kteří pravidelně plní do posledního místečka hlediště stadionu v Parkheadu, jsou podle mě nejlepší na světě. Už když před zápasem se šálami nad hlavami zpívají tradiční hymnu You’ll Never Walk Alone, běhá člověka mráz po zádech. A nádherná atmosféra tam samozřejmě panuje i během utkání. Jakmile ze 60 tisíc hrdel zazní irská folková balada Fields of Athenry s refrénem „Low lie the fields…“, naskakuje mi husí kůže. Vždycky si v tu chvíli přeju, abych byl na tribuně také a mohl zpívat s nimi. [fve] https://www.youtube.com/watch?v=6AwBmLQAjCY[/fve]
Ovšem zpátky na hřiště. Největším rivalem Celtiku jsou odnepaměti o 15 let starší sousední Rangers. Derby tzv. Starých firem se hrálo už 408krát. Jezdci mají ve vzájemné bilanci navrch a drží také skotský rekord v počtu titulů. Ten poslední čtyřiapadesátý však získali v roce 2011. Od té doby nastává hegemonie Celtiku, který kraloval šestkrát v řadě. Situaci měl však značně ulehčenou. Scházela mu totiž vyrovnaná konkurence. Jeho úhlavní nepřítel před pěti lety zkrachoval a navzdory ohromné tradici platila zásada: „Padni, komu padni.“ Jeden z nejslavnějších velkoklubů na této planetě tak byl administrativně přeřazen do čtvrté ligy! Rangers se však zmátořili a v téměř nejkratším možném termínu se vrátili do nejvyšší soutěže. Jen ve druhé lize se zdrželi dva roky, ale loni už z toho byl postup zpátky mezi elitu. Zatím však nemají na to, aby potrápili absolutní špičku. Za čelem tabulky zaostali o propastných 39 bodů. Z třetího místa si zajistili alespoň start v Evropské lize. Celtic byl tentokrát naprosto suverénní. Za 38 kol ani jednou nenašel přemožitele! To se ve Skotsku naposledy povedlo Rangers v roce 1899. Novodobí Invincibles v celé sezoně 2016/2017 poztráceli pouhých osm bodů a triumfovali s třicetibodovým náskokem před vicemistrem z Aberdeenu. Bez porážky prošli také Skotským pohárem a Ligovým pohárem, takže slavili treble. Přitom nový manažer Brendan Rodgers měl těžký začátek. Hned při soutěžní premiéře utrpěl senzační porážku s gibraltarským trpaslíkem Lincolnem Red Imps, což bylo asi historické dno britského fotbalu. Ještě víc šokovala jeho slova na pozápasové tiskové konferenci: „Není to žádná ostuda.“ Skotská média to Rodgersovi také patřičně omlátila o hlavu. Vždyť co už je větší hanba, než když takový gigant v Lize mistrů prohraje s amatéry? V sestavě Lincolnu byli policisté, hasiči a taxikáři, kteří si nejdřív museli odkroutit svou denní šichtu.
Bývalý kormidelník Liverpoolu však tohle fiasko přece jenom napravil, a nakonec to dotáhl až do základní skupiny Champions League. Tam se Celtic ve vybrané společnosti vůbec neztratil. Na uvítanou sice schytal facku 0:7 od Barcelony, ale pak dvakrát pozlobil Manchester City a uhrál s ním dvě cenné remízy. Bod si přivezl také z Mönchengladbachu a v konfrontaci se soupeři ze tří vyspělých zemí mu jen těsně unikl postup do jarní fáze Evropské ligy.
Týden do ostrého startu
Evropské zkušenosti a sebevědomí si pak přenesl do domácí soutěže, kde zápas od zápasu rostly individuality. Asi nejsilnějším dojmem na mě zapůsobil teprve dvacetiletý Francouz Moussa Dembélé. V něm vidím nového Didiera Drogbu. Má na to dostatečný důraz, fyzickou odolnost i střeleckou pohotovost. Hned v první sezoně po příchodu z Fulhamu dal 17 ligových branek a už kolem něj krouží mocné kluby v čele s Chelsea. Skvělou práci odvedl také druhý nejlepší střelec celé soutěže Scott Sinclair. Autor 21 gólů byl vyhlášen Hráčem roku. Z mladých odchovanců bych upozornil na ofenzivního levého obránce Kierana Tierneyho, zvoleného Talentem roku. Také on je v hledáčku movitých zájemců z Anglie. Většinu hvězd Celtiku bychom měli vidět v akci i v úterý ve Vršovicích. Podle dostupných informací by minimálně v prvním poločase měl hrát skotský šampion v nejsilnější sestavě. I proto je pro mě favoritem. Ovšem nejen proto. Oproti Slavii je daleko rozehranější, neboť se nachází v odlišném stadiu přípravy. Sezona pro něj totiž začíná už 11. či 12. července zápasem druhého předkola Ligy mistrů. Příprava v Praze je tak předposlední prověrkou před startem. Pak už následuje jen sobotní generálka se Shamrockem Rovers a další týden to vypukne naostro.
Máme se tedy nač těšit a já věřím, že budete u toho. Buď přímo v Edenu, kam lákají i nové zvučné posily Slavie, nebo u televizních obrazovek. Nevím, jak vy, ale já už se nemůžu dočkat.
