Letos nebude Arsenal slavit další St.Totteringham Day. Naopak už teď je s předstihem jasné, že Gooners skončí v tabulce Premier League za Spurs.
[blog_program_info id=“13821172″]
Momentálně na ně ztrácejí 17 bodů, což je celkem věrný odraz toho, v jaké fázi se teď oba týmy nacházejí.
Pokud navíc Arsenal nezareaguje na současnou krizi, na stagnaci, která podle mě není něčím krátkodobým, může se po všech stránkách rostoucím Spurs dívat v souboji o krále severního Londýna na záda hezkých pár let…
Přečtěte si taky: St. Totteringham’s Day je zrušen! Arsenal pod palbou vtipálků
Vzpomínky na Lendla
Vybavil jsem si při sledování posledního North London Derby na dosluhujícím White Hart Lane pár vět z biografie Ivana Lendla, který se na počátku 80. let dlouho nemohl dočkat prvního grandslamového titulu. Československý, posléze americký tenista, na něj zcela zjevně měl herně, ale ne tak docela psychicky. Až v roce 1984 na Roland Garros proti Johnu McEnroeovi tohle prokletí zlomil.
Prakticky ztracený zápas otočil z 0:2 na 3:2, a nejlepší tenis dokázal předvést v závěru zápasu… Autor Lendlovy biografie Jiří Janoušek cituje, tuším jednoho německého novináře, podle něhož v závěru zápasu už nešlo o tenis, a že Lendl tloukl se zuřivostí lidí, kteří prchají od nočních můr a „rozbíjejí okovy svého prokletí“.
Přesně to jsem v podání hráčů Tottenhamu v neděli na trávníku viděl. I když Mauricio Pochettino zdůrazňoval, že tým má vyšší ambice, než skončit před Arsenalem, mezi řádky bylo znát, možnost překonat trauma z května 2016, kdy nám druhé místo proklouzlo mezi prsty, je strašlivě lákavá.
Čech odvrátil debakl
Nejsem samozřejmě nezávislý pozorovatel, ale přišlo mi, že mezi Spurs a Arsenalem nebyl rozdíl jen ve kvalitě hry, ale právě i v přístupu. Vzpomeňte si, jak v posledních minutách fatálně unavení Eriksen, Alli a Kane krátkými sprinty neustále obtěžovali rozehrávku Gunners.
Tenhle maximální výkon motoru, onu forsáž, kterou nemůžete použít na dlouhou dubu, jsem viděl jen u jednoho týmu. Nechci říct, že by zápas Arsenal odflákl, ale souhlasím s hodnocením Alana Shearera, že Wengerův tým byl ve všech segmentech hry horší a mohl klidně dostat „šestku“.
Debakl odvrátil jednak výborný Petr Čech a taky dvě neuvěřitelné minely Alliho a Eriksena v první půli, kteří zazdili tutovky, jimž se v Anglii říká „sitters“.
Krev a demolice stadionu
Když dal Dele v 55 .minutě konečně úvodní gól, zařval jsem tak silně, že to moje hlasivky s odstupem 24 hodin ještě stále cítí. Pochettino po zápase přiznal, že vymrštil ruce tak prudce, že způsobil na uchu krvavé zranění svému asistentovi Jésusu Pérezovi.
Poté, co o 146 vteřin později Harry z penalty (která samozřejmě byla – nevím, co si ufňukánci stěžují…) zvýšil, měl podle šíleného randálu člověk pocit, že demolice White Hart Lane už započala…
Trochu jsem se lekl Pochettinova kroku upřednostnit na pravé straně obrany Trippiera před Walkerem, protože to je přesně operační prostor Alexise Sáncheze.
Walker dost chyboval na Crystal Palace a hlavně je hráč, o němž se ví, že potřebuje víc času na regeneraci. Navíc se stále víc spekuluje o tom, že by Kyle mohl odejít po sezoně do Manchesteru City, což ale nevím, zda by jeho nasazení ovlivnilo.
Mužem zápasu vyhlásila Sky Sports vynikajícího Vertonghena (mohl dát zase po 3 a půl letech gól), ovšem většina britských médií viděla ještě o level výš Victora Wanyamu, což by asi byla i moje volba. 11 milionový Keňan vypadal vedle 35 milionového Xhaky jako skutečně dobrá investice.
[blog_program_info id=“13821172″]
Naděje na titul žije
„Projekt Tottenham“ úspěšně dospěl k dalšímu záchytnému bodu. Druhé místo je prakticky ložené, St.Totteringham’s Day zrušený, a naděje na titul stále žije.
Financování nového stadionu, jehož stavba jde podle plánu, je zajištěno. Daniel Levy musí vidět, že se klub dostal do nesmírně slibné vývojové fáze. Levy je sice obchodník, ale taky není sebevrah, aby letos v létě prodal více než jednu skutečnou oporu. Příští sezona, pak ta další, a minimálně ještě jedna, můžou být vskutku mimořádné!
