Navíc druhá nejvyšší anglická fotbalová soutěž Championship, to není pro sestoupivší týmy žádná „dávačka“.
Aston Villa i Norwich nastoupily plus minus s kádry z posledního ročníku Premier League, možná dokonce malinko vylepšenými, a jsou rády za střed, nebo lepší střed tabulky. Okamžitý návrat mezi elitu? Zapomeňte…
Poslední je Sunderland
Možná i s tímto vědomím jsou obavy fanoušků týmů z nejnižších pater Premier League nelíčené a syrové. Když trenér Sunderlandu David Moyes už snad po 3. kole letošního ročníku prohlásil, že „černé kočky“ budou bojovat o sestup, snesla se na něj kritika za předčasný defétismus.
Ukázalo se ale brzy, že skotský kouč, jehož přízvuku rozumí jeho evropští svěřenci jen o něco málo lépe, než kdysi kabina Manchesteru United siru Alexovi, jen realisticky zhodnotil situaci.
Sunderland, který v posledních letech předvedl několik zázračných záchranářských úniků, prostě nemá dostatečnou herní kvalitu. Má skvělého mladého brankáře Pickforda, plus střelce – veterána Defoea, jemuž to pořád až nečekaně pálí, ale to je zhruba všechno.
Obrana sice umí celkem odvracet centry, ale zakládat kloudnou útočnou akci? No to po ní fakt nechtějte… Záloha taky nenabízí úplně prvotřídní zboží. Ne, letos Sunderland, se svými 26 vstřelenými brankami ve 32 zápasech, podle mě už sestupu neunikne…
Přečtěte si taky: Kampaň WENGER OUT pronikla i na svatbu! Nejbláznivější protesty fanoušků Arsenalu
A další sestupující?
Middlesbrough dalo ještě o 3 branky míň a hodnocení bude velmi podobné, jako v případě nedalekého Sunderlandu. Záloha je směrem dopředu v podstatě nepoužitelná.
Tým může vstřelit gól v podstatě ze standardní situace nebo v okamžiku, kdy někdo z křídla přihraje do vápna Negredovi. To se zpravidla stane jednou, dvakrát za zápas. A to není věru mnoho.
Pravda, Boro umí potrápit slovutné soupeře. Uhrál remízy 0:0 na Arsenalu, a 1:1 na Man City není jen tak. I na White Hart Lane sahal tým ze severovýchodní Anglie po bodu. Jenže souvislé držení míče, vyťukávání jemné kombinace…
Na to prostě Middlesbrough „nemá lidi“. Mám pocit, že se mezitím už odvolaný kouč Aitor Karanka snažil klubové vedení v lednu přesvědčit, že to 1 až 2 posily dosti akutně chce, jenže to asi ještě nebyl pohled do tabulky dost odstrašující.
Na pondělní prohru s Arsenalem 1:2 se můžete podívat prostřednictvím O2 TV:
[blog_program_info id=“13529703″]
Čtyři trenéři ve Swansea
O poslední sestupovou příčku si to nejspíš rozdají Swansea s Hullem, i když mám pocit, že někdo z dvojice Bournemouth – Burnley by se ještě mohl poněkud „smočit…“
U Swansea (má sice zálohu a dokonce i jakýsi útok, ale postrádá obranu) se v právě hraném ročníku vystřídali už, považte, 4 trenéři.
Guidolin, Bradley, Curtis a Clement.
Sparta musí vidět, že má ještě rezervy!
Až Paul Clement změnil „cochcandu“ velšského týmy v jakýsi řád, a hlavně Islanďan Gylfi Sigurdsson (jeden z nejstupidnějších prodejů Spurs všech dob) drží naděje Swans na záchranu.
Jestliže Clement za své týdny na lavičce Swansea zasluhuje poplácání po zádech, Portugalec Marco Silva v Hullu aspiruje snad přímo na nějaký řád či vyznamenání.
Kdybych býval měl na přelomu roku vsadit na sestupující tým, vybral bych si jako první bezmyšlenkovitě. S uzoučkým kádrem pod Mike Phelanem vypadali „tygři“ „dead and buried“, (mrtví a pohřbení) jak se v Británii říká.
Jenže několik zajímavých posil (pořád se směju, jak někdo může přestoupit z Interu Milán do Hullu – obránce Ranocchia) spolu s přeformátováním hlav hráčů, přineslo úplný zázrak.
Hull si dokáže vytvářet šance a hlavně doma se naučil získávat velecenné body. Pevně doufám, že už bude mít záchranu „v suchu“, až na KCOM Stadium přijede v posledním ligovém kole Tottenham…
[blog_program_info id=“13529697″]
[blog_program_info id=“13529702″]
[blog_program_info id=“13529703″]
