Pohádka pokračovala i v premiérové sezoně v Lize mistrů – jasný postup ze skupiny a zajištěná účast v jarních vyřazovacích bojích, v nichž Leicester vyzve španělskou Sevillu.
Zároveň se však už přihlásila o slovo i krutá realita. Mnozí předpokládali, že sezona obhajoby titulu v Premier League bude pro Leicester náročná, ale že to bude takhle ošemetné…
Lišky jsou v tabulce momentálně až 16., jen jediný bod nad sestupovou hranicí!
Před rokem všichni tvrdili: Leicester, ten v boji o titul nevydrží, dříve či později odpadne.
Nyní už hlasy kolem jeho možného sestupu (sestupu úřadujícího šampiona!) nejsou tak rozhodné a jednoznačné.
Málo platné, s tak výraznými extrémy se těžko pracuje a prosté logické usuzování náhle selhává.
Řeč čísel je nemilosrdná:
- Leicester v Premier League vyhrál jen jednou za posledních devět kol
- posledních pět kol je nejen bez výhry, ale i bez vstřelené branky
- v tomto ligovém ročníku ještě nikdy nedokázal vyhrát dvakrát za sebou
- venku získal pouhopouhé tři body za remízy, devětkrát prohrál
- loňský nejlepší střelec Jamie Vardy (24 gólů) má v této sezoně na kontě zatím jen 5 branek, dosáhl je v rámci tří zápasů. Ve zbylých osmnácti, v nichž hrál, tedy skončil na nule
- v minulé sezoně zázračný Riyad Mahrez (17 gólů+11 asistencí) je nyní mnohem krotší. Zatím jeho bilance činí 3 góly a dvě asistence, naposledy se zapsal mezi střelce koncem listopadu
Přečtěte si taky: Hororový zákrok nevadí! Mata hrubě fauloval Vardyho a Mourinho reagoval po svém
[blog_program_info id=“11810523″]
Jistě, nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko. To v případě Leicesteru a Claudia Ranieriho stále platí, ostatně klubové vedení přispěchalo s ujištěním, že manažerova pozice je stále pevná.
A skoro všichni se shodnou, že na současném poklesu nenese obzvláštní vinu. Snad jen argentinský útočník Leonardo Ulloa to vidí jinak a veřejně deklaruje, že se cítí být tímto manažerem zrazen.
Ale zbývá otázka, zda má Claudio Ranieri ještě vůbec nějaké trumfy skryté v rukávu.
To, co mu v minulé sezoně přineslo fenomenální triumf, byla především jeho role hodného pohádkového dědečka.
Vše mu hrálo do karet, a proto vlastně vůbec nemusel zvýšit hlas. Nyní se však stejná role evidentně obrací proti němu i proti týmu, který ještě stále zcela nevystřízlivěl z mistrovských oslav.
Leicester mi připomíná osud slavného pilota formule 1 Jamese Hunta. Zázračné vzepětí vyneslo tohoto bonvivána i rozbíječe aut k mistrovskému titulu (i když usnadněnému vážnou zdravotní indispozicí jinak suverénního Nikiho Laudy).
Jenže v následujících sezonách již nikdy na své vzepětí nenavázal a v oparu nikdy nekončících oslav se v poli jezdců formule 1 postupně propadl do (pod)průměru.
Jen skutečně silné individuality dokážou unést velké prohry, ale i velká vítězství.
[blog_program_info id=“11858745″]
