Notice: Undefined index: file in /data/web/virtuals/176397/virtual/www/domains/proo2.cz/wp-includes/media.php on line 1745
Od příštího týdne můžete na obrazovkách O2 TV Fotbal sledovat každý víkend vybrané utkání Tipico Bundesligy, nejvyšší soutěže u našich jižních sousedů. Začínáme v neděli 12. února v 16:25 přímým přenosem prestižního vídeňského derby Austria – Rapid.
[blog_program_info id=“11907524″]
Dříve jsme v těchto atraktivních zápasech bývali zvyklí na pravidelnou účast českých legionářů. Tím nejslavnějším je jistě Antonín Panenka. Vynálezce vršovického dloubáčku žil přitom v nešťastné době, kdy i reprezentanti museli čekat na zahraniční angažmá do pokročilého věku. Dříve je komunisté odmítli přes železnou oponu pustit. Šlo tedy spíš o to, aby si na stará kolena finančně trochu přilepšili. Na to, aby udělali nějakou oslnivou kariéru, bylo už ve většině případů příliš pozdě. Například legendární slávista František Veselý se dočkal až s bezmála čtyřmi křížky na krku, kdy jeho vrstevníci končí.
Sám Panenka dostal svolení k přestupu do Rakouska ve 32 letech. Dodnes vzpomíná na to, jak tam odjížděl osm let starým žigulíkem, neuměl řeč a nebýt pomocné ruky emigranta Josefa Kadraby, kdo ví, jak by těžké začátky v neznámém prostředí zvládl. Brzy se však stal miláčkem fanoušků Rapidu a tehdejší spoluhráč Josef Hickersberger o něm prohlásil: „Antonín byl nejlepším cizincem v historii naší ligy.“
Panenka vyhrál s Rapidem dva tituly a v bezmála 37 letech ještě nastoupil ve finále Poháru vítězů pohárů. Ve Vídni je možná slavnější než u nás doma a jako první hráč byl uveden do klubové Síně slávy.
Jeho trefa z rozhodujícího zápasu o ligové prvenství proti Innsbrucku na jaře 1982 předčí svým brilantním provedením i památnou bělehradskou penaltu. Geniální lob byl dokonce v Rakousku vyhlášen Gólem třicetiletí.
Gól ve videu v čase 1:30:
[fve]https://youtu.be/M1iSb94k8Hw[/fve]
Odešel poslední mohykán
Ovšem nemusíme chodit zase tak hluboko do minulosti. Po otevření hranic v roce 1989 začal panovat na trase Česko – Rakousko velmi čilý ruch. Dobré jméno našeho fotbalu šířili Radek Bejbl, Marek Kincl či Tomáš Jun. Byli i tací, kteří s Rakouskem takřka bytostně srostli. Stačí připomenout Reného Wagnera, Patrika Ježka a Ladislava Maiera.
Ještě před deseti lety jsem jako píšící novinář navštívil zápas Salcburk – Mattersburg, kde proti sobě nastoupili Karel Piták a Miroslav Holeňák. Pamatuju se, jak Vratislav Lokvenc hartusil, že ho kouč Salcburku Giovanni Trapattoni nechal celých 90 minut sedět na lavičce náhradníků.
Co bychom za to dnes dali! Na soupiskách deseti účastníků rakouské ligy pro jarní část nenajdete ani jednoho krajánka z České republiky. Takové je naše současné postavení v zemi, která je s námi historicky i geograficky propojená. V zemi, kde se narodil Josef Bican. V zemi, jejíž ligová soutěž je v rankingu evropských pohárů sestaveném na základě národních koeficientů na 15. místě, tedy o čtyři příčky za námi a všichni její zástupci jsou už z letošní sezony Ligy mistrů a Evropské ligy vyřazeni.
Posledním ambasadorem našeho fotbalu v Tipico Bundeslize byl dvaadvacetiletý obránce Stronati. Ten ovšem na podzim v dresu Austrie jen paběrkoval. Dvakrát střídal a dohromady odehrál pouhých pět minut. V základní sestavě se objevil naposledy před rokem. Doplatil na tvrdou konkurenci a také na omezení počtu cizinců v kádru. Před několika dny proto přijal nabídku Mladé Boleslavi, kde bude rok hostovat.
Přečtěte si taky: Fotbalový RADAR: Vyhánět Kloppa je velký nesmysl, ale nekriticky zbožňovat ještě větší
I Mozambik je na tom lépe
A to prosím mluvíme o hráči, který má na kontě jeden start za lvíčata, takže usiluje o start na letním mistrovství Evropy jednadvacítek v Polsku a perspektivně i o nominaci do áčka! Rakušané nám tedy svým nezájmem nastavují nemilosrdné zrcadlo.
Přitom v jejich lize jsou zástupci Lotyšska, Gruzie, dokonce i reprezentant Mozambiku, což určitě nejsou nikterak vyspělé fotbalové země. Ale Čech ani jeden.
Proč tam tedy o ně nestojí? Částečně to souvisí s tím, že Rakušané před lety změnili systém výchovy mládeže. Zaměřili se na práci s talenty na úrovni krajských akademií a nejlepších klubů. Ty pak tlačí mladé šikovné hráče do ligového áčka. Tihle kluci jsou oproti těm českým vesměs výrazně lepší v individuálních dovednostech. Na výsledcích reprezentace to sice třeba na loňském evropském šampionátu ve Francii nebylo vidět, ale asi se shodneme, že hvězdu, jakou je David Alaba, u nás prostě nemáme.
A jelikož už naši fotbalisté nesplňují náročné požadavky rakouské ligy, nemůžou v ní hrát. Nemá cenu si nalhávat něco jiného. V době, kdy český reprezentant přestupuje do druhé turecké ligy, je tohle prostě neúprosná realita, již si musíme nejprve poctivě přiznat. A pak dělat všechno pro to, aby se to co nejdříve změnilo.
Zatím musíme být vděčni aspoň za to, že se na nás díky nové plzeňské posile Andreasi Ivanschitzovi v Rakousku tak úplně nezapomene.
[blog_program_info id=“11907524″]
