Tyto nářky se ovšem pohříchu vesměs ozývají z úst lidí, kteří calcio vůbec nesledují. Jinak by si totiž všimli, že už to dávno neplatí. Důkazem budiž i probíhající sezona Coppa Italia, kterou můžete sledovat v přímých přenosech na O2 TV Fotbal.
[blog_program_info id=“11350225″]
V osmifinále Italského poháru totiž padlo 31 gólů. V průměru tedy téměř čtyři branky na zápas.
Já sám jsem komentoval tři duely a všechny přinesly atraktivní podívanou. Střetnutí Juventus – Atalanta, Inter – Boloňa i Lazio – Genoa nejenže zaujaly otevřenou hrou, ale navíc byly herně a výsledkově napínavé až do úplného konce.
[blog_program_info id=“11326807″]
Na konkrétním příkladu se dá názorně doložit, že útočný fotbal se v Itálii stal trendem. Není to totiž žádná shoda okolností. V popředí tabulky Serie A se pohybují ofenzivně laděné týmy Neapole a AS Řím, které dlouhodobě potvrzují změnu naturelu na Apeninském poloostrově.
Přečtěte si taky: Nainggolanův dokonalý volej! Gólová paráda rozvášnila i Tottiho na lavičce
Nejlepší střelec loňské sezony Gonzalo Higuaín zaznamenal rekordních 36 branek, což v éře presinku, důmyslně propracovaných herních systémů a detailní herní a statistické počítačové analýzy zní téměř neuvěřitelně.
Přečtěte si taky: Úžasné nůžky jako z FIFY vyřadily Krejčího Bolognu!
Nejlepší obrana je útok
Ti, kdo nad fotbalem v Itálii ohrnují nos, mluví ze zkušeností před 20 až 30 lety. Tehdy skutečně vládly celky založené převážně na skvělé práci směrem dozadu. Ve chvíli, kdy Arrigo Sacchi přišel se zónovou obranou a soupeři zjistili, že třeba AC Milán téměř není možné dát gól, nastal historický zlom.
V Serii A i v zápasech italských klubových a reprezentačních celků na mezinárodní scéně tak často rozhodovala jediná povedená akce za celý zápas, třeba penalta nebo jiná standardní situace. Já si to pamatuju také. Kdo ale jen nepapouškuje stará klišé, dá mi jistě za pravdu, že se mnohé změnilo.
Jistě, Platiniho s Maradonou už v Itálii nemají. Hráče podobného kalibru se ani Juventusu či Neapoli nedaří nalákat. Proč, to je zase jiná kapitola.
Zahraničních hráčů však proudí do Serie A daleko víc než dříve, kdy existovaly kvóty na počet cizinců. Nejsou možná tak kvalitní, ale svou kvantitou proměnili tvář tamního fotbalu. Ten je díky tomu hravější, techničtější, kreativnější.
Často ovšem na úkor výsledků. Což zase souvisí s tím, o čem zde nedávno psal kolega a expert na italský fotbal Vlastimil Kaiser. Postupně se vytrácejí špičkoví italští obránci, dříve hrající prim. Většina klubů oproti minulosti sází i na těchto postech na cizokrajné posily. Ty jsou třeba konstruktivnější, ale zase se vytratilo ono proslulé italské umění catenaccia. Čest výjimkám, zejména nepřekonatelnému triu Juventusu Bonucci – Barzagli – Chiellini.
Přečtěte si taky: Fotbalový RADAR: Tip na osmifinále Ligy mistrů? Postoupí všechny čtyři španělské kluby
Krize bují za oponou
Také proto italské kluby nemají na mezinárodní scéně takové úspěchy jako třeba v 90. letech. Ale jak už jsem naznačil, to má mnohem hlubší kořeny. Především ekonomického rázu – celá země bojuje s hospodářskou krizí, bankovnictví stojí před krachem, bohatí majitelé se zbavují svých podílů a prodávají je do Číny. Chybí lepší infrastruktura, moderní stadiony a nastal masový odliv fanoušků. Poloprázdná hlediště, to je to, co jinak dobrou hru degraduje a zabraňuje v získání vyššího kreditu.
Ovšem i tak jsou v Itálii schopni produkovat skvělé hráče a trenéry. Na loňském mistrovství Evropy sehrála »squadra azzura« několik vynikajících partií a po zásluze získala dokonce i skalp obhájců trofeje ze Španělska.
A jaká síla vznikne, když se skloubí italský smysl pro tvrdý trénink, taktiku, organizaci hry a disciplínu s anglickou vytrvalostí, intenzitou a agresivitou, to je rok co rok vidět v zápasech Premier League a Ligy mistrů.
Carlo Ancelotti, Roberto Mancini, Roberto Di Matteo a Claudio Ranieri – ti všichni dosáhli v kolébce fotbalu velkých úspěchů. A Antonio Conte jde v jejich šlépějích.
Proč asi? No protože italská fotbalová škola má světu pořád co dát. Můj respekt už si rozhodně získala.
Jednou snad prohlédnou i ti, kteří to dosud popírají a neustále jen omílají dávno přežité pravdy.
[blog_program_info id=“11350217″]
