Není sporu o tom, že dlouhodobě je český fotbal v úpadku. Počet Čechů v nejsilnějších zahraničních ligách (Německo, Španělsko, Anglie, Itálie) neustále klesá.
Poslední Euro pak jasně ukázalo, jak moc současný reprezentační fotbal zaostává za jinými zeměmi. Ze všech stran se dozvídám o tom, jak málo máme mladých talentovaných fotbalistů, o nutnosti zavést fotbalové akademie, o potřebě lepší práce s mládeží.
Zapomíná se ale na jiný problém, kterým je podle mě plýtvání talentu v přechodu mezi mládežnickým a dospělým fotbalem.
Kdo je ještě talent?
České fotbalové prostředí je v tomhle ohledu nesmírně konzervativní a mám pocit, že navzdory naučeným frázím nepřijalo novou definici fotbalového talentu s ambicí jednou se prosadit ve špičkovém velkoklubu.
Zatímco u nás mluvíme o nadějích a velké budoucnosti hráčů, kterým je 21 nebo 22 let, nemilosrdný fotbalový svět posunul věkovou hranici, kdy by se měl špičkový talent mezi dospělými prosadit, výrazně dolů.
Vzrůstá tlak na 17 a 18leté fotbalisty, aby byli připraveni na dospělou úroveň. Jak se neprosadíte, o rok později vás smete vlna nového ročníku fotbalistů, ke které skauti přesunou svojí pozornost.
Kdo jim dá šanci?
Na druhou stranu ale musí taky nadaní mladíci mezi dospělými dostat opravdovou šanci. Ať už mluvíme o nejvyšší soutěži, nebo o nižších ligách.
A samozřejmě nemám na mysli účast na týmovém soustředění, kde jsou jen do počtu, nebo kosmetické zařazení teenagerů na soupisku bez skutečného herního vytížení.
Cesty na fotbalový vrchol jsou různé, a výkonnostní růst není u každého hráče stejný. Jde ale o to vytvořit ty nejlepší podmínky, aby žádný fotbalový talent nezapadl.
To klade nové nároky jak na mládežnické trenéry, kteří musí připravit takové hráče na dospělý fotbal daleko dřív (po technické, taktické, rychlostní a především silové stránce), tak na trenéry „dospělého“ fotbalu, kteří musí umět s takovými mladíky pracovat. A pochopitelně i na vedení klubu, které musí prosazovat zařazování takových hráčů do kádru A mužstva, iI kdyby to třeba nepřineslo krátkodobý efekt.
To samé platí i pro vedení samotné soutěže, které by mělo motivovat kluby k takovým krokům (například zavedením povinnosti mít určitý počet mladých hráčů v týmu). Tím by se mohlo změnit české fotbalové prostředí, ve kterém trenéři na té nejvyšší úrovni jen velmi neradi sahají po nevyzkoušených mladících. Zcela logicky, protože oni sami jsou často posuzováni jen podle okamžitých výsledků.
[blog_program_info id=“11238021″]
[blog_program_info id=“11303653″]
