Ta byla v prvních kolech nabídnuta všem amatérským účastníkům, celkově šlo o 30336 dresů pro 1312 klubů. Dresy byly nabídnuty v jednotné úpravě, a to pouze v pěti barevných variantách. Domácí dostali k dispozici červenou a bílou barvu dresů, hosté modrou, zelenou a žlutou.
Chyběly samozřejmě jmenovky hráčů a čísla byla pěkně seřazena od jedničky do osmnáctky. A základní sestava? To byla většinou pietní připomínkou dávné klasiky. Brankář dostal jedničku, pravý krajní obránce dvojku, levý bek trojku, stopeři se podělili o čtyřku a pětku. Střední útočník měl devítku, pravé křídlo sedmičku a levé jedenáctku.
O zbytek čísel se podělili hráči v záloze, s tím, že desítka je přednostně určena tomu „chytrému“ v jejím středu, tedy tvůrci hry. Na číslech byly navíc napsány názvy všech dosavadních vítězů Francouzského poháru, od dnes již neznámého klubu Olympique de Pantin (šlo o vítěze premiérového vydání Coupe de France z roku 1918) až po posledního šampiona Paris Saint-Germain, který má také s Olympique Marseille nejvíce celkových vítězství, deset.
[blog_program_info id=“11166949″]
Od lednových kol, kdy se už do hry zapojila i prvoligová elita, mohly kluby použít dresy ve svých tradičních barvách i s logy svých smluvních sponzorů.
Přečtěte si taky: Umělecká premiéra Draxlera v PSG: Parádní trefa dloubáčkem, zpívání během večeře
Jen čísla zůstala stejná, „limitovaná“. Pro fanoušky i pro komentátory tím Francouzská fotbalová federace připravila zajímavý rébus. Mohli jste totiž zapomenout na tradiční čísla uváděná ve všech příručkách a informačních serverech, nepomohly ani jmenovky hráčů, které tentokrát na dresech zcela chyběly. Nemohli jste dokonce počítat ani s tím, že hráč, který má po celou sezónu k dispozici například šestku nebo osmičku, a ne tedy žádná experimentální hausnumera typu 56 nebo 99, si toto své „normální“ číslo pro Francouzský pohár ponechá.
[blog_program_info id=“11166959″]
Malý příklad: Mattéo Guendouzi, záložník FC Lorient, nosí v ligových zápasech čtyřku. Ta ale byla v Coupe de France v souladu s tradicí rezervována stoperům, musel tedy nastoupit s osmičkou.
Lindsay Rose má normálně dvojku a jako obránce by si ji tedy teoreticky mohl ponechat. Ale chyba lávky! Nenastoupil totiž na pravém kraji obrany, aby měl na dvojku „domovské právo“, ale v jejím středu, takže vyfasoval čtyřku. A tak dále a tak dále. Netřeba dodávat, co to nadělalo zmatků a dodatečných předělávek na internetových serverech, které obvykle promptně nabízejí základní sestavy i s čísly…
Tradice je ale tradice. A Francouzský pohár na ni může být pyšný. V minulosti ho nezastavily ani válečné události. První ročník se uskutečnil na jaře v roce 1918, kdy byla ještě Francie v ohni první světové války. A odehrály se i všechny ročníky během let 1939-1945, kdy se země galského kohouta ocitla ve druhé světové válce a dočasně byla i rozdělena.
Jediný ročník se zatím nedohrál. A to ten ze sezony 1991-92. Tehdy se při semifinálovém zápase Bastie s Olympique Marseille zřítila přelidněná tribuna, osmnáct fanoušků zahynulo a přes dva tisíce jich bylo zraněno. Staletá soutěž se tehdy zastavila těsně před branami finále.
[blog_program_info id=“11166960″]
