Na loňském EURO ve Francii se v plné nahotě ukázaly nástrahy rozšiřování významných mezinárodních akcí. Mezi 24 týmů se rozmělnila potřebná kvalita a tím pádem i atraktivnost evropského šampionátu. K vidění byla nejen celá řada nudných a zbytečných zápasů, ale i přehnané taktizování, chladné kalkulace o potřebném bodovém zisku a úzkostlivá hra na jistotu.
Napjatě očekávaný fotbalový svátek zklamal. Je symbolické, že zvítězili Portugalci, kteří vesměs nehráli otevřenou partii. Až příliš často jen vyčkávali na chybu. Tak jako ve finále.
Nevím, jak vy, ale já na turnaj jako takový rozhodně brzy zapomenu. Nic světoborného mě až na vzácné výjimky nezaujalo. A když už, budu vzpomínat na ty, kteří tam neměli co dělat.
Snaha o popularizaci se zcela minula účinkem. EURO 2016 sice mělo náboj pro diváky ve větším počtu zemí, ale ti zase neměli možnost sledovat sport na té úplně vrcholné úrovni.
Čím více zápasů, tím horší forma
Nejen proto soudím, že hrát mistrovství světa s 48 týmy namísto dosavadních 32 mužstev je naprostý úlet. Už teď je to někdy na hraně.
Kdo si jako já pamatuje na doby, kdy se na této akci prezentovalo 24 celků, nejspíš mi dá za pravdu, že tehdy to bylo tak nějak zajímavější. Častěji totiž na sebe naráželi favorité a jen sporadicky se hrál zápas dvou soupeřů, kteří téměř nikoho nezajímají.
Navíc by logicky tímto krokem přibylo zápasů a turnaj by se tak neúměrně protáhl. Momentálně trvá měsíc a zasahuje do začátku letní přípravy klubů. Ty si potom své hráče svolávají z kratičké dovolené a hned jim nakládají na záda další zátěž. Největší světové hvězdy tak často i několik let za sebou nemají žádný pořádný odpočinek. To má negativní vliv na jejich výkonnost i zdravotní stav.
A jestli myslíte, že počet soutěžních utkání není v nepřímé úměře s formou, podívejte se, kdo vyhrál v loňské sezoně Premier League a kdo ji vede teď. Jsou to týmy, které hrají jeden zápas týdně.
Chci závodit s Boltem
Vím přesně, čeho svým záměrem chce Infantino dosáhnout. Zvýšení úrovně v méně vyspělých zemích.
„Fotbal je celosvětový sport a my jej nemůžeme omezit jen na pár zemí. Jde o víc než jen o Evropu a Jižní Ameriku. Je to celosvětová záležitost,“ říká šéf FIFA.
To je samozřejmě chvályhodná iniciativa, ale v tom případě bych chtěl, aby se čeští sprinteři směli účastnit finále olympijské stovky. Že na Usaina Bolta a jeho nejbližší konkurenty nemají? No a co? Přece je potřeba zvýšit úroveň sprintu v méně vyspělých zemích!
Asi chápete, že to myslím v hodně velké nadsázce. Mluvme vážně. Pomoc rozvojovým fotbalovým regionům, to není nic nového. Už od konce minulého tisíciletí fungují fotbalové projekty na podporu chudých zemí. To už se dávno seriózně mluvilo o tom, že v dohledné době bude mistr světa z Afriky. Zatím se k tomu zástupci černého kontinentu ani nepřiblížili.
V roce 2010 FIFA pomohla třetímu světu tím, že uspořádala světový šampionát v Jihoafrické republice. Tedy v nejvyspělejší africké zemi.
Uplynulo téměř sedm let a my můžeme vystavit účet.
Kdo očekával rapidní narůst úrovně tamního fotbalu, ten musí být mírně řečeno rozčarován. Reprezentace Jihoafrické republiky se nekvalifikovala na MS 2014 v Brazílii ani na letošní Africký pohár národů.
Nemá jediného zajímavého hráče, který by nastupoval ve špičkovém klubu v Anglii, Itálii, Německu, Francii nebo Španělsku.
Většina členů národního týmu hraje doma. Jenže jihoafrická liga na tom také není bůhvíjak dobře. Průměrná návštěvnost je tam 4500 diváků na zápas. Tedy zhruba jako u nás. Přitom Jihoafričanů je pětkrát víc než Čechů.
Přečtěte si taky: Fotbalový RADAR: Deli, Ngadeu a Costa. Africký pohár národů poprvé zasáhne i do boje o český titul
Inspirujte se soccerem
Tak vypadají následky regulací v praxi. Budeme dělat všechno pro to, abychom pomohli slabším, místo toho, abychom je donutili, aby si pomohli sami.
Tím v konečném důsledku snížíme kvalitu největších fotbalových akcí, protože na zápasy s Ugandou a Katarem se opravdu nebude nikdo dívat a nikomu to nic nedá.
A to nejpodstatnější se stejně odloží. Totiž aby kompetentní lidé nejen ve fotbale, ale především v politice pochopili, kde byl třeba soccer v USA na začátku 90. let a kde je teď. A hlavně proč.
Naštěstí jsou ještě na světě normální lidé, kteří vědí, oč jde. Jako například boss Německého fotbalového svazu Reinhard Grindel.
Ten Infantinovi vzkázal kategorické »Ne«, neboť formát s 32 týmy se osvědčil.
„Tak proč to měnit?“ táže se řečnicky.
Nechce-li tedy prezident FIFA jít proti nejsilnějším mocnostem a populisticky sbírat hlasy v jiných světadílech, své úvahy musí přehodnotit. Radil bych mu to. Jinak si udělá nepřátele hned na začátku funkčního období. A to by mu moc nepomohlo.
