Současná realita je už úplně jiná, Chelsea se naplno vrátila na vítěznou dráhu. Na dráhu, která je muži jménem Antonio Conte (v italštině jeho příjmení znamená Hrabě) vlastní.
Conte už za své hráčské kariéry získal za třináct let v Juventusu patnáct trofejí, z toho pět mistrovských titulů a jednu Ligu mistrů. Jako trenér ve sbírání úspěchů pokračoval. A logicky se vede polemika, zda se ho týká spíše rčení „Kde jsou úspěchy, tam se objevím já“, nebo „Kde se objevím já, tam jsou úspěchy“.
[blog_program_info id=“10602187″]
B je správně
Nemohu si pomoct, jednoznačně to vypadá na druhou variantu. Antonio Conte totiž jako trenér začínal v prostředí provinčních klubů a jak s Bari, tak se Sienou vybojoval postup do první ligy. Kdo si dnes takový úspěch u těchto klubů dokáže představit?
S Conteho odchodem jejich krátkodobá „sláva“ okamžitě skončila. Jistě, v Sieně ulpělo na Contem podezření z podílu na ovlivňování výsledků. Nakonec však bylo možné obvinit ho pouze z toho, že o zmanipulování dvou výsledků věděl (a ještě mírněji – mohl vědět) a nenahlásil to. Také trest zastavení činnosti mu byl zmírněn z původních deseti měsíců na čtyři.
Vzkříšení Staré dámy
V době, kdy si tento trest odpykával, už seděl na lavičce svého Juventusu, kterému dlouho sloužil jako hráč a kapitán.
I když se zde o kapitánskou pásku dělil s více hráči, vždy byl respektovaným vůdcem kabiny a hnacím motorem na hrací ploše. Rozhodně není možné říci, že jako trenér přišel v Juventusu k hotovému a vyhrávání šlo v tomto velkoklubu jaksi samo.
[blog_program_info id=“10553568″]
Před jeho příchodem se Juventus trápil v anonymním středu tabulky a dvakrát po sobě skončil v tabulce Serie A až sedmý. A běžně byly tou dobou slyšet názory, že vést takový kolos je vlastně velmi obtížné, protože s sebou stále táhne bohatou tradici a přítěž velkých úspěchů minulosti, na které je nutné stále znovu navazovat a nikdo se u nich nespokojí s málem. Ve velmi podobné situaci se nyní nalézají oba milánské kluby, Inter i AC!
Vítězit bylo tedy pro Juventus svého času opravdu velmi obtížné a komplikované. Ale brzy po příchodu Antonia Conteho nebylo náhle nic jednoduššího a přirozenějšího. Tři tituly v řadě a stále dominantnější postavení na italské scéně, to byl výsledek Conteho ozdravného působení, na něž dodnes velmi úspěšně navazuje Massimiliano Allegri.
[blog_program_info id=“10578224″]
Po repre do Anglie
Ale zase ne úplně vše, čeho se Antonio Conte dotkne, se změní ve zlato. Příkladem může být jeho působení na lavičce italské reprezentace. I jako hráč neměl v týmu přezdívaném squadra azzurra stejné postavení, jaké si vydobyl v Juventusu. Proto po dvou letech rychle ohlásil návrat na klubovou scénu.
Rodák z chudého jihu Itálie se vydal dobýt i anglickou půdu. Z města Lecce, které sice může nabídnout několik pozoruhodných barokních kostelů, ale jinak působí dojmem, jako by stále v barokní době sladce spalo, si to namířil do Londýna, aby z podobného spánku probudil místní fotbalovou princeznu jménem Chelsea.
Ta byla v podobné situaci jako Juventus před Conteho příchodem. Tíže velkých úspěchů nedávné minulosti a „nutnost“ na ně stále navazovat…
Dál už to znáte. Z poslední vítězné série „Blues“ i z jejich pragmatického herního stylu je zřetelně cítit duch Conteho Juventusu. Vítězný duch pana hraběte Antonia Conteho.
