Což o to, evropských šampionů bylo a je mnoho, ale rodák z portugalského Setúbalu měl ve své trenérské kariéře opravdu něco speciálního. V roce 2002 nástup na lavičku Porta a už to jelo: dva mistrovské tituly, jeden Portugalský pohár, Pohár UEFA a hlavně „evropské mistrovství klubů“, tedy Champions League.
V roce 2004 přesun do role manažera Chelsea a pekelná jízda se nezpomalila. 2x titul v Premier League, 2x Ligový pohár, 1x FA Cup. Jen ta třešnička na dortu v podobě Ligy mistrů zde chyběla.
Přišla ovšem v italském prostředí. V roce 2008 nastupuje José Mourinho do Interu Milán a žeň úspěchů je znovu okamžitá a odzbrojující: hned v první sezoně titul a v té druhé magické „triplete“, tedy italské scudetto, pohár a Liga mistrů!
Následuje přechod do Realu a tam po zisku Španělského poháru následuje v další sezoně i vyrvání titulu z rukou v té době těžko porazitelné Barcelony.
V roce 2013 návrat do Chelsea, další mistrovský titul a vítězství v Ligovém poháru.
The Normal One
Pak ovšem …prázdno.
Trapný vyhazov, na kterém mělo značný podíl „spiknutí“ klíčových hráčů. Poté oznámení mega-přesunu do tábora velkých rivalů Chelsea, do Manchesteru United. Velkoklubu, který je vyhladovělý čekáním na návrat velkých úspěchů. Ideální prostředí pro Mourinha. Ale následuje opět prázdno. Alespoň prozatím.
The Special One se stále více převtěluje v The Normal One. Už to není automatická továrna na okamžité úspěchy.
Zázračný inovátor. Arogantní, ale po čertech úspěšný Vůdce.
Záruka okamžitého návratu investic. V Premier League je po třinácti kolech s Manchesterem United až šestý, s jedenáctibodovou ztrátou na čelo. Statistici si všimli, že umístění Mourinhova klubu po úvodních 13 kolech Premier League bylo v jeho dosavadních (kompletně dokončených) sezonách vždy i umístěním konečným. A šesté místo, to rozhodně není v Mourinhově stylu. Ani ve stylu Manchesteru United.
Ten v posledních čtyřech domácích zápasech jen remizoval a dal přitom pouze tři góly. Jistě, nutno přiznat, že měl i kopu smůly a že jeho hra zase nevypadá tak zle, hráči se evidentně snaží. Ale nevím jak vám, mně José Mourinho připadá v poslední době tak nějak menší. Méně nápadný. Prostě ne speciální, ale normální. Zbavený kouzelnické aury.
[blog_program_info id=“10080984″]
A za frustraci z toho, že si to uvědomuje i on sám, zaplatila láhev s iontovým nápojem, kterou v zápase s West Hamem vztekle nakopl.
Ale hlavu vzhůru – sezona ještě nekončí a Manchester United má ještě želízka v ohni ve čtyřech soutěžích.
Stále si musíme připomínat, že kamkoliv Mourinho přišel, tam se nejpozději do roka začaly sypat tituly a pocty. Bude tomu tak i v Manchesteru? Skvělá a slavná tradice zavazuje – ale někdy i svazuje!
