Téma dočasného trenéra Sparty Davida Holoubka otevírá na české fotbalové scéně stále nová témata k diskuzi.
Naposledy to je otázka trenérské licence. Musím říct, že osobně jsem rád, že se neudělila žádná výjimka. Jednou jsou daná pravidla, tak se mají dodržovat. Zároveň nepochybuji, že Sparta si poradí. Papírově povede tým třeba Zdeněk Svoboda, ale na kompetencích se nic měnit nebude. Někdo to může považovat za obcházení pravidel, ale já bych v tom problém neviděl. Nakonec Holoubek potřebnou licenci studuje.
Je tu ovšem otázka: Opravdu licenci potřebuje trenér, který je schopen v Evropské lize se Spartou porazit Inter Milán? Nemá to být jako v zámořských soutěžích, kde prostě majitel, který platí, rozhoduje o tom, komu vedení svého klubu svěří?
Podle mého přesvědčení, které pramení ze zkušeností, jsou licence opravdu potřeba. V Česku je samozřejmě deset milionů trenérů a většina z nich má jasno, že by to zvládli. Netvrdím, že by se i někdo, kdo by to bez „potřebného papíru“ skutečně dokázal, nenašel, .
Na druhou stranu to není tak jednoduché, jak to občas při pohledu zvenčí vypadá. Také platí, že každý obor si hlídá, aby na nejvyšších pozicích byla zaručena odbornost, a vyžaduje odpovídající kvalifikaci. Právníci, nebo lékaři to nemají jinak. A je to tak správně.
Může zdát, že když někdo x let hrál Ligu mistrů a kopal za reprezentaci, pak je to kvalifikace sama o sobě. Jenže zdaleka ne každý vysoce úspěšný fotbalista, musí být i dobrým trenérem.
Co je tam učí?
Co se trenéři při studiu licence profi vlastně učí?
Hlavní náplní jsou samozřejmě ryze fotbalové předměty. Týkají se složení tréninku, učí jak se dají zdokonalit jednotlivé herní činnosti , důležité je vedení samotného tréninku. Samozřejmě nechybí taktika a sledují se nejnovější trendy.
Fotbal se totiž neustále vyvíjí a v poslední době velmi rychle. Nejde si myslet, že když budu trénovat stejně, jako mě trénovali, když jsem sám hrál, tak to bude stačit.
To platí i pro čerstvé absolventy. K neustálému sebevzdělávání je dnes nepřeberné množství příležitostí. A dokonale platí, že kdo na chvíli usne, už stojí opodál.
Kromě specifických fotbalových okruhů ale trenéři také procházejí kurzy psychologie, nebo pedagogiky, protože se jedná práci s lidmi. Dobrý trenér totiž zároveň musí vzdělávat a vychovávat hráče. Já občas s nadsázkou říkám, že by se ta pozice měla jmenovat spíš fotbalový pedagog.
Úkolem trenéra je totiž dostat ze svého týmu maximální možný výkon, co nejvíc se přiblížit 100 procentům potenciálu. A aby to byl člověk schopen dělat, tak potřebuje vědět i to, jak se psychika chová na hraně maximálních možností.
Máme dobré trenéry, je potřeba průlom
Jak jsme na tom ve srovnání s Evropou? Jsem přesvědčený, že právě i díky našemu vzdělávacímu systému pro trenéry, jsme na tom velmi dobře. Jednoznačně nám ale chybí, aby se někdo opravdu výrazněji prosadil v nějaké opravdu špičkové soutěži.
V minulosti byla velkým problémem jazyková bariéra, ale v tom už jsou mladí mnohem dál a mají výhodu. Je také zapotřebí udělat první průlom. Není důvod, abychom nemohli mít ve velkých klubech tolik trenérů jako třeba Chorvati, nebo Nizozemci.
