Zastánci systému bez rodilého centrforvarda budou navždy připomínat finále EURO 2012, v němž Španělsko de facto nastoupilo v rozestavení 4-6-0. Vpředu se pohybovali Cesc Fábregas, Andrés Iniesta a David Silva. Nikdo z nich pochopitelně není žádným hrotovým bijcem. Jde vesměs o hráče nižších postav, kteří jsou zvyklí si do šestnáctky nabíhat z druhé vlny.
[fve]https://youtu.be/G_u4XPEyFJ0[/fve]
A právě takto tým Vicenteho del Bosqueho rozebral proslulou italskou obranu v čele s takovými veličinami, jakými byli a jsou Giorgio Chiellini či Leonardo Bonucci. Výsledek 4:0 byl ještě milosrdný. Obhájcům evropského titulu se oslabeného soupeře v závěru zželelo a sundali nohu z plynu.
Nedá se z toho však usuzovat, že tudy vede univerzální cesta k úspěchu. Španělé tehdy měli výjimečnou generaci, jíž vévodil geniální Xavi. S takovou zálohou kolikrát útočníky ani mít nemusíte, protože se před bránu prokombinujete strojovou tiki-takou.
Jako Arnie v milostné romanci
Uběhly čtyři roky a je vidět, že bez Xaviho, ale třeba i bez Xabiho Alonsa už síla španělské zálohy vyprchala. Znovu tak vzrostl tak význam útočných hráčů. Ovšem tam nemají Španělé tu úplně světovou kvalitu. Vždyť prim v útoku Barcelony, Realu Madrid a Atlétika Madrid hrají Jihoameričané, Portugalci či Francouzi.
Logicky tedy přišel ústup ze slávy. A také Němci, kteří to po jejich vzoru občas zkusí bez klasické špice, vzpomínali v létě na kanonýra Miroslava Kloseho. Kdyby ho měli, možná by šampionát ve Francii vyhráli.
V úterý jsem komentoval zápas Besiktas Istanbul – Neapol, v němž hosté nastoupili s triem José Callejón – Manolo Gabbiadini – Lorenzo Insigne. Všechno jsou to víceméně křídla, nanejvýš podhrotoví hráči. Před bránou se orientují jinak než střední útočníci. Mají jiné návyky a jejich instinkt není tak zabijácký.
Prezident Neapole Aurelio De Laurentiis, známý filmový producent, ze své branže dobře zná, jaké to je, když vám před natáčením vypadne protagonista hlavní role. Neapoli se to letos stalo dvakrát během tří měsíců. Nejprve z ansámblu odešla největší hvězda Gonzalo Higuaín a před pár týdny se zranil jeho záskok Arkadiusz Milik.
Jsem přesvědčen, že kdyby Neapol ještě pořád měla Higuaína nebo aspoň Milika, klíčový zápas by vyhrála. Hrála totiž dobře a aktivně a vypracovala si dostatek příležitostí. Chybělo jen přesnější a důraznější zakončení.
[blog_program_info id=“9714815″]
To víte, s Arnoldem Schwarzeneggerem taky nenatočíte milostnou romanci a s Anthonym Hopkinsem zase akční krvák.
Teď jde o to, zda se De Laurentiis poučí a najde řešení alespoň v zimě. Nebude to lehké, protože v lednu není na trhu takový výběr.
Bombarďáci k nezaplacení
To Pep Guardiola z Manchesteru City v kádru má jednoho z nejlepších zakončovatelů na světě – Sergia Agüera.
Před dvěma týdny ho v Barceloně nepostavil a divil se, že jeho tým nevyužil šance a odvezl si příděl 0:4.
Já jsem to naopak považoval za logické vyústění. Barca postavila nejlepší útok světa Lionel Messi – Luis Suárez – Neymar. Jen jednou z deseti pokusů se může stát, že takový zápas vyhrajete. To by vám však muselo všechno klapnout, což se Citizens na Camp Nou nepodařilo. Naopak – kupili chybu na chybu a katalánský celek ukázal, že jeho útočníci umějí potrestat každé zaváhání.
V úterní domácí odvetě už Agüero hrál od začátku a patřil k nejlepším na hřišti. Gól sice nedal, ale bylo vidět, jaký je to rozdíl nastoupit s ním a bez něj. Když máte hráče, který ví, jak vést útočnou linii, kam a jak si nabíhat a jak se pohybovat, je všechno mnohem jednodušší.
Ano, tu a tam to může vyjít i naopak. Pokud máte nadstandardní hráče ve středu pole, vyťukáte soupeře až do kuchyně a obejdete se bez vyhlášených snajprů.
Ale z hlediska matematické pravděpodobnosti budou vždy úspěšnější týmy, které mají nějakého Lewandowského nebo Cavaniho.
Jinak by asi tihle šutéři nestáli tolik peněz.
[blog_program_info id=“9703869″]
