Manchester City získal na jaře 2011 FA Cup a ukončil pětatřicetileté čekání na cenný vavřín. Byl to první hmatatelný úspěch v éře pohádkově bohatého šejka Mansúra.
„A teď na titul,“ vytyčil další cíl manažer Roberto Mancini, jenž si osvojil filozofii konkurenta z opačného konce města Sira Alexe Fergusona.
Jedna trofej vede k dalším a ta první je vůbec nejdůležitější.
V létě se vyzbrojil několika zvučnými posilami a především přivedl šutéra, jehož se okamžitě všichni začali bát – Sergia Agüera. Argentinský reprezentant, jenž přišel z Atlétika Madrid za rekordních 38 milionů liber, od první chvíle dokazoval, že Mancini měl při výběru klíčového útočníka šťastnou ruku.
Hned při svém debutu dvakrát skóroval a góly sázel jako na továrním páse i nadále. Podílel se i na nevídané kanonádě 6:1 na Old Trafford. Tohle manchesterské derby bylo zlomem v rozložení sil. Ukázalo, že Citizens to s útokem na první příčku myslí smrtelně vážně. A také jim notně vylepšilo skóre, což se v konečném účtování mohlo stát rozhodujícím faktorem.
Rudí ďáblové sice neměli tak skvělé mužstvo jako v dobách Ronalda či Cantony, ale svého souseda se přes obrovský debakl drželi jako klíště. Na jaře se pak začaly projevovat jejich větší zkušenosti s bojem o ligové prvenství.
Když šest kol před koncem zdolali Queens Park Rangers a jejich městský rival podlehl Arsenalu, zdálo se být vše jasné. Manchester United vedl o osm bodů a směřoval za úspěšnou obhajobou.
Předčasná radost
Jenže jako by se tentokrát už jeho hráči viděli s pohárem nad hlavami. Prohráli ve Wiganu, remizovali s Evertonem a nezvládli ani odvetné derby. Naopak Manchester City šel v duchu okřídleného klišé zápas od zápasu a postupně ze ztráty ukrajoval bodík po bodíku.
Během tří týdnů se situace změnila o 180 stupňů a osmibodový náskok Rudých ďáblů se rozplynul. V tu chvíli už vedli Citizens, kteří měli lepší brankový rozdíl. A ten je v Anglii při bodové rovnosti kritériem číslo 1. Na vzájemnou bilanci se nebere zřetel. Ostatně, i ta by hovořila ve prospěch týmu Roberta Manciniho.
Oba nesmiřitelní nepřátelé pak vyhráli své duely 37. kola a do závěrečného dějství šli bok po boku. Manchester City věděl, že pokud porazí Queens Park Rangers, bude s ohledem na daleko lepší skóre slavit. Manchesteru United nezbývalo, než zvítězit v Sunderlandu a čekat na klopýtnutí svého soupeře na dálku.
Vypadalo to jako jasná tutovka pro sázkaře. Citizens za celou sezonu doma ani jednou neprohráli, navíc proti nim stál sestupem ohrožený nováček. Ke všemu se ujali vedení a pak hráli přesilovku po vyloučení Joeyho Bartona.
93:20, čas rozhodnutí
Jenže fotbal opravdu nemá logiku. QPR otočili stav a na začátku pětiminutového nastavení vedli 2:1.
Poté sice Edin Džeko srovnal, jenže to by nestačilo. Manchester United totiž v Sunderlandu vedl 1:0 a nakonec také nejtěsnější výhru uhájil.
Jeho hráči sice po závěrečném hvizdu věděli, že v Manchesteru se ještě hraje, ale už byli nachystaní k mistrovským oslavám.
Předčasně.
Na Etihad Stadium naskočila na časomíře 94. minuta. Citizens vyvíjeli zoufalý nápor a už jim zbývaly jen desítky vteřin. Slabší povahy se už na to nemohly dívat. Ti, kteří přestali věřit, odešli domů. I psychicky vyčerpaný Mancini na lavičce vypadal dočista zlomený. Udělal, co mohl, a přesto to stále nepřinášelo kýžený efekt.
Kdo by ale čekal spršku nakopávaných míčů do šestnáctky, ten by se přepočítal.
„To nebyl náš styl. Zůstali jsme věrni svým principům, které nám tak dobře posloužily,“ říkal po zápase Agüero, jenž si zachoval chladnou hlavu a přijal na sebe tíhu zodpovědnosti.
Domácí dál kombinovali a snažili se unaveného protivníka rozložit sérií narážeček. Klíčovou akci rozjel Nigel de Jong. Vyvezl míč, posunul jej po zemi Agüerovi, jenž si šajtlí narazil s Mariem Balotellim, pronikl do šestnáctky, kde ustál penaltový skluz a vší silou vypálil.
Gól!
[fve]https://youtu.be/i8_XyaZPWxo[/fve]
„Agüerooooo!!!!!!!“ zakřičel komentátor Sky Sports Martin Tyler, když balón napnul síť a vzápětí téměř už ochraptěle dodal: „Přísahám, že nikdy už nic podobného neuvidíte!“ Jeho kolega Ian Darke z ESPN zase zvolal: „Kdo tyhle věci píše?“
Lépe by to asi nikdo nevyjádřil. Vstřelit rozhodující gól bitvy o mistrovský pohár ze závěrečné akce celé soutěže, to se nejspíš nikomu jinému nepodaří. Byl to skutečně hollywoodský scénář s neuvěřitelným happyendem.
Přečtěte si taky: Milníky anglického fotbalu XXIV: Špatná vajíčka na omeletu a velký bratr za zády. To byl Mourinhův první odchod
Fergie Time naruby
Čas: 93:20. Manchester City vede 3:2. Agüero svléká dres a běží se o radost podělit se spoluhráči i s těmi diváky, kteří to stejně jako on nevzdali a věřili do posledního okamžiku.
Krátce po výkopu je definitivní konec a propuká nevídaná euforie. Citizens utekli hrobníkovi z lopaty a stávají se potřetí v historii mistry Anglie.
Předtím se jim to naposledy povedlo v roce 1968! První místo dobyli se stejným bodovým ziskem, jaký zaznamenal jejich hlavní pronásledovatel – 89 bodů. Opravdu tedy rozhodlo skóre: Manchester City 93:29 (+64), Manchester United 89:33 (+56). I průměrný matematik si tedy spočítá, že nebýt toho výprasku 1:6 v derby na Old Trafford, mohlo být všechno jinak.
Noví šampioni ale cítili, že o trofeji nerozhodl jen jeden zápas, a že je tudíž ve správných rukou.
„Cítil jsem, že kdybychom nevyhráli, tak snad umřu, nebo se zabiju. Možná že to trochu dramatizuju, ale připadalo mi, že by nebylo nač se těšit, kdybychom selhali,“ popsal autor branky své bezprostřední pocity.
Na podobné infarktové závěry se šťastným koncem bývali dříve zvyklí spíše v Manchesteru United. Tentokrát ale Fergie Time neplatil. Naopak – Rudým ďáblům proklouzl titul mezi prsty ve stylu last minute.
„Byl to jeden z největších obratů nejen v historii fotbalu, ale sportu vůbec,“ prohlásil spokojený předseda Manchesteru City Chaldún Al Mubarak.
Tak tak. Tohle se bude těžko překonávat.
Příště: Van Persieho dárek Fergiemu na rozloučenou
