Loni touto dobou tomu bylo pod proklínaným Louisem van Gaalem, bohužel to musím napsat, o tři body lepší. Ale pozor! Stále v José Mourinha věřím. Hrajeme pohlednější fotbal, dovedeme předvést skvělý výkon, jen to není takovej „fičák“, jak bychom asi my všichni „rudí“ chtěli.
Nová kapitola mě navnadila, příjemně nabudila, nebál bych se říci přímo rozsvítila. První čtyři soutěžní zápasy pod portugalským stratégem, první čtyři výhry a vcelku pohoda. Až přišlo to tragické domácí derby se City. Osudový nepřítel pro United, ale i zosobněný rival v kouči Guardiolovi pro našeho Josého. Oproti bitvám ve Španělsku, kdy vcelku dostával na zadek od Pepovi Barcelony, se zřejmě nic nezměnilo. Zase prohra. Hořká, strašná, zostuzující.
První náznak toho, že tříletou „chřipku“ nevyléčíte hned. Prohra s Feyenoordem a další s Watfordem. A už je z toho problém. Který bychom možná „vyžehlili“, kdybychom v posledním ligovém kole porazili Stoke. Byly by z toho čtyři výhry v řadě a naděje v lepší zítřky. Jenže nestalo se tak.
[blog_program_info id=“9285470″]
Zápas, který máte jasně vyhrát, jen zremizujete. A proto jsem naštvaný, a po rádoby „vtipných“ poznámkách svých kolegů v práci budu i velmi vytočený. Jasně, že jako realista nemůžu očekávat, že budeme drtit celou Anglii, ale mohlo to být lepší. Alespoň bodově. Proč to tak není?
Pár důvodů by se našlo.
Rooney odletěl na jinou planetu
Ano, ten ryšavý kluk s desítkou na zádech, který sázel jeden gól za druhým, prostě zmizel. Místo něj si jeho dres oblékl mírně obtloustlý chlapík, který předvádí neuvěřitelné věci. Třeba jako když je schopný až desetkrát za zápas odevzdat míč soupeři.
Bohužel, nejlepší časy anglického kapitána, nenávratně odpluly. Je to můj nejoblíbenější hráč, miluju ho. O to víc mi rve srdce, když vidím, co předvádí. Pochopil to i Mourinho. Posadil ho na lavičku a de facto přišel o jednoho světového útočníka. Který teď asi usrkává pivo v jiné sluneční soustavě.
Pogba čaruje někdy až moc
Že prý to jsou vyhozené peníze. Tři miliardy vyfičely komínem, píší v Anglii. Nesouhlasím. Francouzský záložník má parametry světového hráče. Několikrát to už předvedl. Tvořivé srdce týmu United v minulých sezonách chybělo. Jenže když stojíte tolik, kolik stojíte, musíte cítit tlak. Tak to prostě je. A na mladém klukovi, který jednou může být světovým hráčem číslo jedna, je to na trávníku znát.
Jeden fotbalista vám zápas nevyhraje, a to by měl Pogba pochopit. To znamená, občas věřit svým spoluhráčům a nahrát.
Josého povzdechy jsou již tu
„Nemáme čas na přípravu, protože je reprezentační přestávka.“
„Novináři se snaží zničit šestnáct let mojí kariéry. Je to tu samý Einstein.“
Klasické Josého jízlivé hlášky většinou přichází, když se nedaří. Samozřejmě, tlak na jeho osobu, je obrovský. Ale proč se tak chovat na začátku sezony? Ano, je to součást jeho mediální taktiky, ale hrozí, že se ponoří do svého světa, kde mu chce každý ublížit a mohlo by to přinést konec, jako v Chelsea, kdy nenáviděl zřejmě i klubovou uklízečku.
I tak se ale těším. Těším se na další měsíc, kdy se opravdu ukáže, na co máme. Liverpool, Fenerbahce, Chelsea, Manchester City. Čtyři zápasy nás mohou vystřelit zpět do boje o vše. A nebo taky ne. Ale zase si v hrací den obléknu dres a zase budu jako magor komentovat každý souboj, střelu, střídání.
Takže Come on United!!
[blog_program_info id=“9285470″]
