Nového předsedu evropské fotbalové unie UEFA Aleksandera Čeferina čeká velké dilema. Do své funkce byl zvolen hlavně slabšími zeměmi, které spoléhají na to, že bude hájit jejich zájmy.
O tom ostatně hovořil i generální sekretář FAČR Rudolf Řepka: „Před Čeferinem stojí velké úkoly, které se týkají především obsazení klubových soutěží, reformy Ligy mistrů a Evropské ligy či koeficientů. Tyto otázky trápí mnoho zemí a pevně věříme, že právě nový předseda UEFA bude bojovat za práva menších a středně velkých asociací, z níž ostatně sám vzešel.“
Impulsem ke zvolení Čeferina na úkor nizozemského protikandidáta Michaela van Praaga, jehož podporovaly hlavně velmoci, bylo totiž nedávné rozhodnutí o změně formátu Ligy mistrů. Tam by už za dva roky mělo hrát více zástupců vyspělých zemí na úkor těch zaostalejších.
Slovinec Čeferin dal najevo, že se mu zmíněný krok nelíbí a rád by vrátil soutěži větší solidárnost bohatých s chudými.
To by teoreticky pomohlo i českému fotbalu.
Nevyužitá nahrávka na smeč
Podívejme se však, jak je to v praxi. V posledních letech si naši mistři tak jako tak z tučného koláče moc neukrojili. Dvakrát postoupila Viktoria Plzeň, jenže naposledy se jí to povedlo na podzim 2013.
A přitom díky rozdělení na mistrovskou a nemistrovskou část kvalifikace měla být právě pro naše kluby cesta do základní skupiny hladší. Ne jako v dobách, kdy například Sparta jako český šampion narazila v předkole na Arsenal.
Jak tato revoluce pomohla, či spíše nepomohla, bylo vidět například letos v létě. Sparťané vypadli se Steauou Bukurešť, která potom vyfasovala od Manchesteru City v domácím prostředí bůra. Jak by asi dopadli Letenští, to si snad raději ani nebudeme domýšlet.
Úpadek kvality českého fotbalu prostě nezachrání žádné úpravy postupového klíče, ale jen a jen tvrdá práce.
Polská krev tekla proudem
Jinak můžeme dopadnout jako Poláci, kteří sice po 20 letech mají své želízko v ohni, jenže Legia Varšava čest fotbalu u našich severních sousedů moc nezachránila. Debakl 0:6 s Dortmundem vyvolává otázky, co takové zápasy vůbec komu dají.
Hráčům Legie snad jen prozření, jaký obrovský rozdíl je mezi nimi a favorizovanými soupeři z Německa a podobných zemí. Bez kvalitnějších posil však tuhle propast jen těžko překonají. A na to je potřeba peníze, což pouhé odměny a bonusy za účast v hlavní fázi určitě nevyřeší.
Fandům polského mužstva však takové večery asi přinášejí jen rozčarování a frustraci. A pro fotbalisty Dortmundu je to spíš takový kvalitnější trénink.
Určitě by si raději víc zahráli s Arsenalem, Atlétikem Madrid nebo Neapolí.
Jenže to jim současný formát Ligy mistrů neumožňuje. Proto je logické, že velké kluby hledají způsob, jak toho dosáhnout.
[blog_program_info id=“9015309″]
Musí se najít kompromis
Vytvoření samostatné Superligy by však znamenalo konec Champions League v podobě, jak ji známe. Soutěž by ztratila smysl.
Proto musí Čeferin najít zlatou střední cestu.
Je třeba reagovat na vývoj evropského klubového fotbalu, kde se elita odděluje od zbytku a vytváří jakousi uzavřenou společnost. Realitu by tak odráželo vytvoření dvou výkonnostních pater – jedno vyspělejší by tvořila Liga mistrů, kde by na sebe častěji narážely velkokluby a soutěž by tak díky lepšímu marketingovému potenciálu mohla vydělat více peněz.
A o ty by se pak podělila s těmi, kteří si nemohou koupit Pogbu nebo Higuaína.
Řekněme tedy, že kupříkladu Evropskou ligou by mohly protéct větší finanční prostředky a tím pádem by i pro naše kluby byla rázem zajímavější.
Rozhodně tuhle výzvu Čeferinovi nezávidím. Čeká ho těžké vyjednávání, při němž bude potřebovat notnou dávku citu pro diplomacii a také silné spojence.
Snad se přitom nezdiskredituje jako jeho předchůdce Michel Platini.
