Milníky anglického fotbalu XXVI: Ušaté torpédo Bale vytřelo všem zrak a dotáhlo Spurs do Ligy mistrů
3 min. čtení 11. 09. 2016
Utíká to. Brzy už tomu bude deset let, co si Tottenham vyhlédl v Southamptonu jednoho z nejtalentovanějších tamních odchovanců Garetha Balea. Zaplatil za něj sedm milionů liber a vedení klubu si mnulo ruce, jak dobře investovalo. Vždyť rychlonohý levák hrál za áčko Svatých už od 16 let a o rok později se stal nejmladším střelcem v dějinách reprezentace Walesu. Jenže Kohoutům dlouho přinášel jen svrab a neštovice. V úvodních 24 ligových startech v bílém dresu ani jednou nepoznal chuť vítězství! Černá série trvala dva roky a vypadalo takto: Manchester United 0:1, Fulham 3:3, Arsenal 1:3, Aston Villa 4:4, Liverpool 2:2, Newcastle 1:3, West Ham 1:1, Birmingham 2:3, Middlesbrough 1:2, Sunderland 1:2, Chelsea 1:1, Aston Villa 1:2, Wigan 0:0, Hull 0:1, Stoke 1:2, Arsenal 4:4, Fulham 1:2, Everton 0:1, West Bromwich 0:2, Wigan 0:1, Portsmouth 1:1, Manchester United 2:5, Everton 0:0, Liverpool 1:3.
Ferguson jako rádce
Balovy nohy nesvazovala jen nepovedená šňůra. Do velkého klubu přišel v 18 letech a bál se ukázat, co v něm je. Marně hledal potřebný klid, aby si zvykl a zbavil se zdravotních trablů. Byl spíš pro smích. Škodolibí kritici si utahovali z jeho odstávajících uší a tropili si z něj žerty, že vypadá jako hrdina filmu Planeta opic. A nejen frustrovaní příznivci už pomalu začínali věřit, že s touhle posilou zažijí jen smůlu. „Zavolal mi a povídá: 'Nemůžeš ho postavit. Byl bys blázen'. A něco na tom bylo,“ zavzpomínal bývalý manažer Tottenhamu Harry Redknapp na telefonát se Sirem Alexem Fergusonem z Manchesteru United. Právě Redknapp však nakonec Bala odbrzdil a naplno využil jeho nedozírný potenciál.
Zlomené prokletí
26. září 2009 se rodák z Cardiffu poprvé radoval z ligové výhry v barvách Tottenhamu. Jeho tým zdolal nováčka z Burnley 5:0 a nakopl parádní sezonu. Hráčům základní sestavy se ovšem dařilo a Bale muset čekat na šanci. Pomohlo mu až zranění Benoita Assou-Ekotta. Naskočil a konečně rozvinul své umění v plné šíři. Dravými průniky podél levé lajny, fantastickým dynamickým driblinkem, smrtícími centry a jedovatými dělovkami na sebe strhával pozornost a rozhodoval zápasy. „Bylo jen otázkou času, kdy začne v zápasech předvádět to, co na tréninku,“ řekl někdejší spoluhráč Peter Crouch. Hodně v tom pomohl Redknapp, který pochopil, že Balovo místo není v obraně, kam ho dříve stavěli, nýbrž v útoku. Jakmile mu spoluhráči poslali míč do běhu na levé křídlo, nebyl už k zastavení. Celá Anglie to naplno pochopila na jaře 2010. Tottenham válčil na dálku s posíleným Manchesterem City o čtvrtou příčku znamenající Ligu mistrů. Úkol byl téměř nadlidský – během jediného týdne ho čekala dvě prestižní derby. Nejprve s nenáviděným Arsenalem a pak s Chelsea, která spěla za titulem. Bale si však zrovna do těchto dvou ostře sledovaných duelů přinesl nejlepší formu ve svém dosavadním životě. [fve]https://youtu.be/II-5UzfNfu4[/fve]
Konec? Ne, začátek!
Nejprve pokořil Kanonýry a rozhodl o výhře 2:1. O tři dny později roztrhal obranu Blues a byly z toho další tři body. Byly to krásné časy. Bale se stal Hráčem měsíce dubna, za pár dní slavil s Tottenhamem triumf na Manchesteru City a historický postup do Champions League a vzápětí podepsal novou vylepšenou smlouvu. Jeho transformace z vysmívaného pecháčka v blyštivou hvězdu Premier League byla zdárně dokončena. A přitom to byl vlastně teprve začátek. [fve]https://youtu.be/eu6UVbwnBCE[/fve] O tři roky později přestoupil do Realu Madrid za 100 milionů eur a stal se nejdražším hráčem všech dob. Bylo to dvanáctkrát víc peněz, než za něj Kohouti o šest let dříve zaplatili Southamptonu. U mladých hráčů zkrátka dvojnásob platí staré přísloví – Trpělivost růže přináší. Příště: Ryan Giggs přepisuje rekordní tabulky
