A jak špatně De Boer skončil, tak špatně i začal ve svém novém angažmá. Při svém soutěžním debutu na lavičce Interu Milán prohrál 0:2 na stadionu Chieva Verona, klubu, jenž je svou provinčností De Graafschapu minimálně roven…
„Tady nefungovalo vůbec nic! Od zkušeného nizozemského internacionála se čekalo, že milánský klub po letním tápání okamžitě pozvedne, namísto toho se konala blamáž. Inter nestačil na Chievo ani takticky ani fyzicky, velké mezery měl i v oblasti motivace a vůle,“ hlásal italský tisk.
Je fakt, že Frank de Boer měl minimum času na nápravu věcí, které se začaly kazit už dříve. Pod trenérem Robertem Mancinim se v minulé sezoně Inter až příliš spoléhal na defenzivu a vyčkávací, nelíbivý styl. Velmi často vítězil poměrem 1:0, díky jedinému povedenému protiútoku. Přes léto eskalovaly problémy mezi vedením klubu (nový většinový majitel je z Číny), trenérem a hráči, Inter se výsledkově potácel. V přípravných zápasech prohrál 1:3 s Paris Saint-Germain, 1:4 s Bayernem Mnichov a dokonce 1:6 s Tottenhamem, tedy se špičkovými kluby, do jejich společnosti by opět rád patřil.
Roberto Mancini byl tedy na závěr přípravného období propuštěn, ukázalo se ale, že nové koště nemusí okamžitě mést o sto procent lépe. Matný výkon a špatný výsledek na úvod Serie A, z níž chce Inter poprvé po šesti letech opět proniknout do Ligy mistrů, nenasvědčují ničemu dobrému. Tým evidentně nového kormidelníka příliš nevzal…
„Chci stavět na technickém projevu, elánu a píli a na výchově mladých hráčů,“ prohlásil v souladu se svou trenérskou filozofií Frank de Boer. Což o to, v Ajaxu úspěšná byla, ale v Interu bude muset pohnout těžkými mlýnskými kameny, aby si prosadil svou.
Osobnost nizozemského fotbalu, která má v součtu hráčské i trenérské kariéry víc titulů s Ajaxem než Johann Cruyff (devět proti osmi), musí v Itálii začínat de facto od píky. A v zemi calcia to jde o poznání víc ztuha, na své tradice jsou tu pyšnější než v Anglii, která se už po fotbalové stránce dávno cizím vlivům naplno otevřela. A právě do Anglie mohl přitom De Boer zamířit.
Už během jeho angažmá v Ajaxu se skloňovala jména Tottenhamu, Liverpoolu či Evertonu. V prvních dvou jmenovaných klubech však získali v Pochettinovi a Kloppovi dlouhodobou perspektivu, Everton nakonec dal přednost De Boerovu krajanovi – Ronaldu Koemanovi. Nevyšly ani námluvy s o poznání skromnějším Watfordem, proto Frank de Boer nakonec kývl na „last minute“ nabídku z Interu Milán.
Chtěl zde evidentně navázat na předchozí úspěšné trenéry ze zahraničí. Vždyť tento milánský klub získal zatím všechny své tituly v Lize mistrů pod vedením „internacionálních“, tedy zahraničních trenérů, Argentincem Heleniem Herrerou a Portugalcem José Mourinhem.
Ale pozor, použil jsem slova „chtěl navázat“, tedy minulý čas. Po prvním prohraném soutěžním zápase není přece ani zdaleka vyloučeno, že budoucnost ve spojení Interu a De Boera bude skvělá a úspěšná. Kdo jiný než tvrdohlavý Holanďan by to měl dokázat? Nevzdat se hned po první nepřekonané překážce, to byla vždy jeho devíza.
Ovšem v Itálii, kde je každý neúspěch okamžitě rozebírán a omílán až do aleluja, bude vytrvalost a zarputilost rozhodně potřebovat.
