José Mourinho má v očích příznivců Chelsea už navždy status nesmrtelné ikony. Hned v premiérové sezoně získal s londýnským klubem první titul po 50 letech a v následujícím ročníku ho obhájil.
Vahou své svérázné osobnosti změnil rozložení sil v anglickém fotbale, jemuž do té doby dlouhá léta neotřesitelně vládl tandem Manchester United – Arsenal.
Na Stamford Bridge se uvedl velkohubými výroky, jež si ovšem potom dokázal obhájit.
„Nepovažujte mě za arogantního, ale já jsem vyhrál Ligu mistrů a myslím, že jsem výjimečný,“ prohlásil na inaugurační tiskové konferenci v létě 2004 po triumfu s FC Porto v nejprestižnější evropské klubové soutěži.
S Blues sice na vrchol v Champions League nikdy nedosáhl, ale jeho bilance v úvodních třech letech mluví jasnou řečí: dvě prvenství v Premier League, jedno v FA Cupu, dvě v Ligovém poháru a jedno v Community Shield. Doma za celou dobu neprohrál ani jeden ligový zápas! Je tak zcela suverénně nejúspěšnějším manažerem v historii klubu.
O to větší zklamání připravil svým příznivcům na startu sezony 2007/2008.
Narušená aura
Chelsea v ní měla co napravovat. V předchozím ročníku její hegemonii ukončil Manchester United a vrátil se na trůn. Mourinho se musel smířit s druhým místem. Ti, kdož věřili v pokračování vítězné dynastie, zažili rozčarování. Snad poprvé se kolem jejich milovaného manažera rozplynula svatozář neporazitelného a neomylného sběratele trofejí.
Mimo jiné i proto, že se Chelsea tentokrát moc netrefila do posil. Německý válečník Michael Ballack sice odvedl slušnou práci, ale o přínosu nejdražší akvizice v dějinách kubu Andreje Ševčenka už by se dalo s úspěchem pochybovat. Za někdejšího držitele Zlatého míče zaplatil Roman Abramovič přes 30 milionů liber. Šuškalo se, že si jeho nákup prosadil přes závit – navzdory Mourinhově odporu.
Kdo měl lepší odhad, to se brzy ukázalo. Ukrajinského šutéra stíhaly zdravotní potíže a nakonec se zmohl na pouhé čtyři ligové branky.
Tenhle transfer se stal katalyzátorem problémů mezi Mourinhem a Abramovičem a jeho suitou rádců – především šedou eminencí klubu Pietem De Visserem, nizozemským osobním poradcem. Portugalec čím dál častěji začal upozorňovat na svou nespokojenost s přestupovou politikou. Dokonce k tomu používal až básnická přirovnání.
„K dobré omeletě potřebujete vajíčka. Bez nich to nejde. Záleží na kvalitě vajíček na trhu. Můžete koupit jakost jedna, dvě nebo tři. Některá jsou dražší než ostatní a uděláte z nich lepší omeletu. Když taková vajíčka nejsou k dostání, tak máte problém,“ zafilozoval Mourinho.
Dostanete Grant(a)
Jemné předivo osobních vztahů se postupně pocuchalo a kuloáry se stále častěji šířily zvěsti o Mourinhových zaječích úmyslech. Abramoviče to s ním pomalu přestávalo bavit a rozhodl se, že si na něj posvítí.
Před sezonou 2007/2008 přivedl nového sportovního ředitele Avrama Granta. Velký bratr sledoval zápasy v blízkosti lavičky a věděl tedy o Mourinhovi první poslední.
Napětí se brzy dalo krájet. Chelsea přišla o jednoho ze strůjců obou ligových titulů Arjena Robbena. Za něj sice z Lyonu přetáhla Florenta Maloudu, ale jinak se žádné velkolepé akvizice nekonaly. A Grant ani moc nemusel nahoře referovat o herním a výsledkovém trápení. To viděl každý, kdo se na zápasy Chelsea díval, byť jen třeba v televizi.
Na nováčka z Birminghamu to v prvním kole ještě stačilo. Hubenou výhru 3:2 sice musel ve druhém poločase zachraňovat Mickaël Essien, ale body byly doma. Také v Readingu nastal obrat a Chelsea vyhrála 2:1. Jenže když potom přivezla z Liverpoolu jen bod, prohrála na Aston Ville a remizovala doma s Blackburnem, nebylo už o hluboké krizi nejmenších pochyb.
Na první zápas základní skupiny Ligy mistrů s Rosenborgem Trondheim přišlo pouhých 24 973 diváků. A na to na Stamford Bridge opravdu nebývali zvyklí.
„Já to ale dokážu pochopit,“ řekl The Special One po zápase, který pro něj znamenal loučení. Jeho tým totiž s norským šampionem uhrál jen remízu 1:1 a pohár trpělivosti na obou stranách přetekl.
Přečtěte si taky: Milníky anglického fotbalu XXII: Tottenham prohrál boj o Ligu mistrů už v noci na hotelu
Chcete být milionářem?
Hned druhý den se na schůzce s Abramovičem dohodl na rozchodu. Zatímco se sportovní svět vzpamatovával ze šokující zprávy, Mourinho počítal, kolik mu zajistí zlatý padák.
Zákulisní informace hovořily o deseti milionech liber odstupného. Došlo tak na Portugalcova slova z jara 2007: „Pokud se klub rozhodne mě propustit kvůli špatným výsledkům, tak je to prostě součást hry. Jestli se to stane, tak ze mě bude milionář a za pár měsíců si najdu nový klub.“
A přesně to se také stalo. Mourinho shrábl tučný peníz, tři čtvrtě roku odpočíval a v červnu 2008 nastoupil do Interu Milán, s nímž urval další pohár pro vítěze Ligy mistrů. Pak to vzal oklikou přes Real Madrid a v roce 2013 vstoupil podruhé do téže řeky.
Opět převzal Chelsea, opět s ní vyhrál titul. Ale tentokrát už jenom jednou. A na podzim 2015 se zase loučil. V tomto případě snad za ještě horších okolností než napoprvé.
Ovšem o tom si povíme někdy jindy.
