Mario Balotelli, italskými rodiči adoptovaný syn ghanských imigrantů, byl pasován na jednu z největších fotbalových nadějí. Tomu ostatně odpovídaly i přestupové částky. Nyní se po letech excesů a trvalého poklesu výkonnosti dostavuje opačný extrém. O hráče, který vstupuje do fotbalově nejlepšího věku (v srpnu mu bude teprve šestadvacet), již není zájem…
A to ani klubech, kde vzbuzoval nadšení a naděje, ale nakonec vždy selhal (Inter, AC Milán, Manchester City, Liverpool), ani v italské reprezentaci, která se bez něj v nominaci na EURO klidně obešla.
Super Mario, jak je v Itálii přezdíván, tedy zklamal v podstatě všechny.
Why always me?
Někdy se mi zdálo, jako kdyby něco takového vlastně dělal naschvál. S jakousi nelogickou a sebezničující cíleností. Na tom ostatně i zakládal svou image. Své góly obvykle neslavil, jásajícímu publiku i spoluhráčům okázale nastavoval kamennou tvář.
Byl zkrátka svůj, byl tím zajímavý, originální. Ale neuvědomil si, že tato „zajímavost“ bude světem tolerována, jen když mu nabídne i něco jiného, podstatnějšího – své fotbalové umění.
Namísto toho však čím dál tím více sklízel kritiku pro svou nespolehlivost a musel snášet uštěpačné poznámky za svou nedůvtipnost a pubertální manýry. Na jím samým vyslovenou (či spíše pod dresem na tričku napsanou) otázku „Why always me?“, tedy„Proč stále já?“ on sám nedokázal odpovědět…
Stávkující génius?
V Interu Milán ho nechal trenér Roberto Mancini debutovat v rámci Serie A v sedmnácti letech, ale pak se s ním málem přišel o nervy. Manciniho následník José Mourinho po několika neúspěšných pokusech Balotelliho převychovat nad ním zlomil hůl.
„Už jsem zkusil všechno, nešlo to po dobrém ani po zlém. On sám si musí uvědomit, co od fotbalu i od života očekává a co tomu hodlá obětovat,“ řekl Mourinho.
Kvůli jeho nedisciplinovanosti a nevypočitatelnosti ho Mourinho přestal do důležitých zápasů stavět. Když ho poslal na pár závěrečných minut do veledůležitého zápasu s Barcelonou v semifinále Ligy mistrů roku 2010, Super Mario okatě „stávkoval“, neplnil nic z taktických pokynů a soustředil se spíše na provokování publika. Vrcholem bylo, když dres Interu, který všichni jeho spoluhráči propotili do poslední nitky a nakonec slavili postup do finále, hodil provokativně na zem.
Tehdy si to ale ještě mohl dovolit, pověst zlobivého dítěte mu nezabránila ve velmi lukrativním přestupu. Velmi slušných 28 milionů eur za něj vysolil Manchesteru City, kde se ho ještě jednou pokusil zkrotit Roberto Mancini.
Král bulváru
Pár skvostných okamžiků sice italský talent v Premier League nabídl, ale daleko víc živil stránky bulváru. Rychlá jízda autem, alkoholové excesy a divoké večírky, podpálení vlastního domu, neschopnost navléknout si správně rozlišovací dres….
Už jako labutí píseň přišly dva zatím poslední milionové přestupy: 20 milionů eur vyplatil AC Milán v lednu 2013. Tomuto klubu prý „Balo“ vždy fandil a ještě v době, kdy patřil Interu, se v červenočerném dresu předvedl v jedné televizní show…
Dalších 20 milionů eur do Balotelliho po roce a půl investoval ještě Liverpool. V jeho dresu už ale hráčův gólový pramen definitivně vyschl a nijak ho nepodpořilo ani hostování – opět v AC Milán.
Poslední možnost? Čína
Za poslední dvě sezony dal Mario Balotelli pouhé dva ligové góly!
Není tedy divu, že se milánský klub nemohl dočkat, až výpůjčka skončí. Tamní manažer Jürgen Klopp však dal najevo, že o Balotelliho už také nestojí. Zatím se tedy zlobivý chlapec připravuje s juniorkou, ale zároveň mu klub musí platit 90 tisíc liber týdně, které při jeho prvním příchodu vyjednal mimořádně schopný agent Mino Raiola.
Teď už však ani ten Super Mariovi asi žádné další lukrativní angažmá v Evropě nezařídí.
Nabízí se tak vlastně jediná cesta – Čína. Bude to cesta k nevyhnutelnému zapomnění, nebo cesta k poslednímu možnému poučení zatím nepoučitelného hráče?
Hráče, který sice umí skvělým způsobem ovládat své fotbalové nohy, ale nedokáže ovládnout sám sebe.
