O brankářích se říká, že jsou jiní. A asi jiní být musí. Ve chvílích, kdy mají uhnout, otevírají svojí náruč a občas si tak jen dojdou pro velmi bolestivou ránu. Přesto to při nejbližší příležitosti udělají znovu.
Brankáři v sobě mají geneticky zakódováno, že musí pořád mluvit a organizovat veškeré dění v okolí. Existují i výjimky, ale mlčenliví jedinci to nikdy nikam nedotáhnou. Zkušeným osobnostem přitom stačí jen zvednout obočí a už to všechno okolo jen lítá.
Brankáři mají jako hlavní životní úkol bránit si svoji svatyni. Do této činnosti nutí i vás a vůbec všechny ve svém teritoriu. Z přemíry snahy je z toho ovšem občas velmi nepěkný vlastní gól.
Brankáři žijí ve vlastním světě. Když slavíte nějaký týmový úspěch, většinou stojí stranou o samotě. Naopak sami slaví ve chvílích, kdy se nikdo jiný neraduje.
Občas máte chuť často chybujícího brankáře vyměnit. Když to uděláte, ve většině případech zjistíte, že jste si vůbec nepomohli.
Občas se zdá, že vlastně ani brankáře nepotřebujete. Z dlouhodobého hlediska ale dobře víte, že by to bez nich prostě nešlo.
