[blog_program_info id=“7644305″]
Dokonce tehdy prohlásil, že takový Andrea Pirlo už do té dnešní doby ani nepatří.
S tím bych si troufl polemizovat, protože mít na hřišti jednoho až dva pomalejší hráče unese každé mužstvo, pokud tomu přizpůsobí skladbu týmu a způsob hry. Důležité je totiž podle mě také mít mozek hry s nadstandardním fotbalovým myšlením, přesnou přihrávkou a kopací technikou.
Ale jinak plně chápu a ztotožňuji se s tím, o čem hovořil. Ostatně, reprezentace Francie a Rumunska nám to v úvodním utkání EURO 2016 názorně předvedly ve společné instruktáži.
Deset Boltů nestačí
Když se řekne, že klíčová je rychlost, leckoho napadne, že stačí nakoupit deset jamajských sprinterů. Jenže to ještě nic neznamená.
Nezáleží jen na tom, jestli máte atleticky dobře vybavené hráče. Musíte ještě do nich rychlost dostat ve všech aspektech hry.
Především je naučit rychle pracovat s míčem. Na Stade de France bylo vidět, že víc než dva doteky nejsou žádoucí. Kdo by si chtěl vybírat delší čas na mazlení s balónem a přemýšlení, co s ním provede, tomu hned vpadl pod nohy třeba takový N’Golo Kanté. Stopař, který si vás najde všude. A nenechá vás vydechnout, natož v klidu a pohodě rozehrát.
Rychlost je podstatná i reakce na ztrátu i zisk míče. I na ofenzivních esech, například na mém oblíbeném hráči Antoinu Griezmannovi, bylo znát, že je zvyklý jít okamžitě a obětavě do obrany, a to klidně do hloubky vlastní poloviny. A jakmile tam jeho celek vybojoval míč, nabízel se bryskně směrem dopředu.
Deset Usainů Boltů by vám nebylo nic platných i proto, že by pravděpodobně své náběhy neuměli tak dobře načasovat.
Pořád se něco dělo
Zato Francouzi i Rumuni využívali dynamické hráče k tomu, aby jim posílali pasy za obranu. Timing byl v řadě případů dokonalý a celá akce občas neskončila úspěšně jen proto, že obrana zasáhla úspěšně. Nebo selhala finální přihrávka či střelba.
A takhle bychom mohli ve výčtu pokračovat – rychlost v presinku, rychlost v posouvání obrany, rychlost v kombinaci, rychlé, respektive prudké přihrávky a centry.
Byl to takový fofr, že jsem měl dojem, že se na hřišti pořád něco děje. K tomu přispěl také rozhodčí, který ponechával hře volnější průběh a zbytečně ji nekouskoval. Proto mělo utkání místy pekelné tempo.
Neutavit největší hvězdy
Samozřejmě se v něm objevila spousta chyb, ale pro diváky bylo podstatné, že se až do konce bylo na co dívat. Rozhodující gól padl krátce před koncem.
Vyhrát takovým způsobem je samozřejmě svým způsobem i dílem štěstí, ale Francouzi si ho zasloužili tím, že pochopili, jaký fotbal bude letos úspěšný.
Navíc budou schopni s takovou intenzitou pracovat pravidelně. Trenér Didier Deschamps je totiž moudrý a uvědomil si, že turnaj je dlouhý. Proto brzy stáhl klíčové hráče Griezmanna a Paula Pogbu. Ví, že je ještě bude hodněkrát potřebovat, a tak už nyní chce rozložit síly na celý kádr.
Inspirace jsme tedy už v prvním zápase celého šampionátu mohli načerpat koňskou dávku. Když jsem si ale vzpomněl na minulou středu a přátelský zápas Česko – Rusko, tak mě třetí kosmická rychlost duelu Francie – Rumunsko spíš vyděsila.
Vím, že srovnávat přípravu a ostrý start turnaje je poněkud zavádějící, ale přece jen – nedokážu si představit, že někteří čeští hráči, kteří mi před týdnem připomínali spíš zpomalený film, najednou zařadí vyšší rychlostní stupeň.
Anebo to nedokážou. Pak se ale se zlou potážou.
[blog_program_info id=“7644305″]
