[blog_program_info id=“7508888″]
Nevyhrál Bayern ani Barcelona. To je ale pro tuto soutěž jen dobře, že i přes značné kvalitativní rozdíly jednotlivých klubů se nedá s jistotou natipovat vítěz ani finalisté. Každý druhý totiž věštil, že si to slavná „Béčka“ (vycházím jen a pouze z počátečního písmena jejich názvu) nenechají ujít a že alespoň jeden z nich prostě MUSÍ dojít do finále. Jak vidět, musí se jen umřít…
Vyhrál Real. Není moc časté, aby nakonec Ligu mistrů vyhrál klub, který v průběhu sezony měnil trenéra a mluvilo se v souvislosti s ním o krizi. Není to ale zase vyloučené – vzpomeňme jen na triumf Chelsea s náhradním manažerem Robertem Di Matteem, který v průběhu sezony nahradil Andrého Villase-Boase.
Zinedine Zidane v Realu potvrdil, že má ve světě fotbalu stále velký respekt – a hráči ho viditelně ctili a vědomě i podvědomě následovali. Ne tak jeho předchůdce, příliš profesorského mentora Rafu Beníteze. Ten měl opravdu prazvláštní sezonu. Nastoupil do Realu Madrid, klubu svého srdce. Pohyboval se s ním v popředí všech soutěží, prohrál jen 3 soutěžní zápasy z 25 (12 %), ale byl na začátku ledna vyhozen, protože ho už nechtěli hráči ani fanoušci. Přešel do Newcastlu, prohrál s ním 4 zápasy z 10 (40 %), nezachránil ho v Premier League, ale… Fanoušci ho nechtěli pustit, a tak klub povede dál!
Atlético finálovou smůlu neprolomilo
Finále hrálo Atlético. Rozhodně se nečekalo, že tento klub předčí Bayern a Barcelonu, dokonce ve vzájemných soubojích. Dá se říct, že kdo si poradí s hlavními favority, má morální právo zaujmout ve finále jejich místo. Stalo se.
Finále nevyhrálo Atlético. Čekal jsem na to, že svou finálovou smůlu do třetice už prolomí. V roce 1974 dostalo vyrovnávací gól od Bayernu v poslední minutě prodloužení a opakovaný zápas (tehdy penalty ještě nerozhodovaly) prohrálo. O 40 let později dostalo vyrovnávací gól od Realu v konci nastaveného času a v prodloužení prohrálo. A o další dva roky později to dotáhlo až do penalt – a v nich opět prohrálo…
Posouvá se, posouvá, ale dostane ještě v dohledné době čtvrtou šanci…?
Přečtěte si taky: Oslavy ve vzduchu. Fotbalisté Realu zpívali v letadle, vyvolávali i Pepeho
Trapný herec Pepe
Velikost hráčů neodpovídá té lidské. Nevím, co řekl fotbalový džentlmen (i když výjimky u něj pořádně potvrzovaly pravidlo!) Zinedine Zidane po finálovém zápasu stoperu Pepemu. Ten totiž nejenom zavinil penaltu (kterou ovšem Griezmann nedal), ale především se ztrapnil zoufalými hereckými výkony po střetech s Filipem Luísem.
Když ležím na zemi a soupeř mi dá povzbuzující facičku, jež má znamenat pouze sdělení: „Sorry, kámo, nechtěl jsem, ale už se zvedej!“, rozhodně mě jako dospělého muže (Pepemu je 33) a ostříleného vrcholného sportovce (Pepe už vybojoval mnoho těžkých zápasů a pozvedl mnoho velkých trofejí) nenapadne, abych se začal svíjet a hrát na rozhodčího, že jsem byl inzultován a málem smrtelně zraněn. Pepeho to, jak vidět, napadlo…
A dokonce to zkoušel podobným stylem na rozhodčího Clattenburga ještě jednou! Jeho pozvednuté obočí a nevěřícné zavrtění hlavou bylo za všechny komentáře. Tak reaguje anglický džentlmen na nedůstojnost a podpásovky. Ovšem reagovat se v rámci snahy o dodržení sportovního ducha dalo i jinak!
[blog_program_info id=“7508888″]
