Pozice dvaačtyřicetiletého Španěla byla už před prestižním duelem s největším rivalem hodně vratká. Toffees v předchozích osmi ligových zápasech porazili jen slabou Aston Villu. Můžou být rádi, že si na podzim vytvořili dostatečně měkký bodový polštář. Jejich jarní forma je totiž jednoznačně sestupová.
Takhle se tedy o udržení prvoligové příslušnosti bát nemusejí, ale žádnou velkou díru do světa už neudělají. Pokud nezlepší svou chabou formu, můžou se klidně propadnout až na konečné 16. místo. To je na klub s takovou tradicí a ambicemi skutečně málo.
[blog_program_info id=“6933028″]
Naděje rychle vyprchaly
Martínez přicházel v roce 2013 na místo dlouholetého manažera Davida Moyese a měl za cíl herní a výsledkové zlepšení. Paradoxně mu však nejlépe vyšla premiérová sezona, kdy se měl teprve rozkoukávat. Přitom dlouho bojoval o Ligu mistrů a v konečném účtování skončil na krásné páté příčce. Byl to závan naděje a blýskání na lepší časy. Moyesův styl založený na agresivitě a přímočarosti byl nahrazen líbivou kombinační hrou s prvky španělské fotbalové školy.
Loni sice přišel propad na celkové 11. místo, jenže ten byl kompenzován účastí v osmifinále Evropské ligy. Nabitý program odebral hráčům síly, které jim pak scházely na domácích kolbištích.
Přečtěte si také: Fotbalový RADAR: S odchodem Čecha definitivně skončí jedna velká éra. Žádné další hvězdy už nám nezbudou
Jenže letošní útlum se už dá vysvětlit jen a jen jako Martínezovo selhání. Má k dispozici kádr, o jakém se jiným klubům může jen snít. Romelu Lukaku stál 28 milionů liber a v probíhajícím ročníku nasázel 18 branek. S takovou palebnou silou by měl být Everton v úplně jiných patrech tabulky. Proč tam není?
[blog_program_info id=“6933028″]
Chemie za pět
Důvodů vidím hned několik. Kromě mizerné domácí formy především děravou obranu. Klub, který za talentovaného stopera Johna Stonese požaduje astronomickou sumu, přece nemůže dostat ve 34 kolech 48 gólů. Tedy víc než třeba Crystal Palace nebo Watford.
[blog_program_info id=“6956709″]
Dále je zde kardinální otázka motivace a psychické pohody v kabině. Obránce Leighton Baines mluvil o tom, že chemie v mužstvu není dobrá. Posléze se sice omluvil a vzal svá kritická slova zpět, jenže to vypadá, že na nich přece jen něco bude. Martínez zjevně není schopen své svěřence po mentální stránce připravit tak, aby využili svůj potenciál, hráli kolektivně, přidali na nasazení a nedopouštěli se zbytečných chyb.
Souvisí to i s tím, jak katalánský rodák dokáže – či spíše nedokáže – vyhodnotit výkon svého týmu v zápase. Často to podle jeho výroků vypadá, že sledoval úplně jiné utkání než ostatní. Je jistě dobré, že se za každých okolností snaží zůstat pozitivní. Jenže pokud stejné věci opakuje neustále i v šatně či na tréninku, nelze se divit, že se hráči nezlepšují. Ba právě naopak – jdou postupně dolů.
Opakuje se Wigan
Dost to připomíná závěr jeho angažmá v minulém působišti – Wiganu. Také s tím to šlo od desíti k pěti, až přišel sestup. Martínez však přesto odcházel jako hrdina, protože zároveň senzačně vyhrál FA Cup po šokujícím finálovém triumfu nad Manchesterem City.
V Evertonu se může vykoupit stejným způsobem. Nejprve však musí v sobotním semifinále vyřadit Manchester United, což vůbec nebude jednoduché. Rudí ďáblové se chytili, zatímco Everton je po debaklu na Anfieldu na dně.
Přečtěte si také: Milníky anglického fotbalu XIX: Jak šestnáctiletý Wayne Rooney ukončil sérii Arsenalu
[blog_program_info id=“6933028″]
„Je to moje nejhorší chvíle v tomto klubu,“ připustil Martínez.
Osobně se domnívám, že novému majiteli Toffees by stejně ani zisk cenné trofeje nestačil. A fanouškům zřejmě také ne, i když na to čekají přes 20 let.
Od Martíneze jsme si prostě všichni slibovali víc. Má přesto velkou výhodu: je stále hodně mladý, a pokud si vezme ponaučení, dříve či později své obrovské předpoklady a pověst naplní.
