Arsène Wenger se v létě 2003 na přestupové burze rozhodl šetřit. Zatímco nový majitel Chelsea Roman Abramovič rozpoutal nákupní horečku a do Manchesteru United přišel s velkou pompou třeba Cristiano Ronaldo, manažer Arsenalu vlastně předznamenal období úspor. Ze zvučných posil angažoval jen brankáře Jense Lehmanna z Dortmundu za směšných 1,5 milionu liber.
Jinak přiváděl neznámé mladíčky, včetně útočníka Baníku Ostrava Michala Papadopulose.
Věděl však, proč to dělá. Celý tým už měl hotový, připravený a vyzkoušený z předchozích sezon a bylo potřeba dosadit jen poslední dílek mozaiky. A tím byl německý bouřlivák s neodmyslitelnou žvýkačkou, jenž v bráně nahradil legendárního Davida Seamana.
Wengerova výzva
Ideální jedenáctka Kanonýrů pro ročník 2003/2004 tedy vypadalo takto: Lehmann – Lauren, Touré, Campbell, Cole – Ljungberg, Vieira, Gilberto, Pires – Bergkamp, Henry. Když bylo potřeba, zaskočil v obraně Cygan, v záloze Edú, Parlour a Wiltord, v útoku zimní posila Reyes.
Ale do týmu nebylo nutné moc sahat. Šlapal jako promazaný stroj a navíc se klíčovým hráčům vyhýbala dlouhodobá zranění a tresty. Arsenal rozjel skvělou sérii a čišela z něj ohromná síla. Vyhrával i tehdy, když se to pro něj nevyvíjelo dvakrát příznivě. Otáčel zápasy v deseti, po vlastních gólech a přečkal i takové horké chvilky, jako třeba penaltu Ruuda van Nistelrooye za stavu 0:0 v poslední minutě na Old Trafford.
[fve]https://youtu.be/ys9M3DRQr5A[/fve]
Každý fanda si musel v koutku duše říci: Teď, nebo nikdy. Postupem času se navíc zhmotňovalo ještě jedno tajné přání – vyhrát titul bez jediné porážky. Wenger k tomu vyzval hráče na společné schůzce už v létě před sezonou.
„Podívejte, říkám vám to, protože si myslím, že to můžete dokázat. Ale musíte opravdu chtít,“ motivoval je francouzský rodák.
Kdo se směje naposled…
Nejprve to však chtělo mistrovskou definitivu. Chelsea a Manchester United ztráceli, takže Arsenal si mohl pojistit první místo už čtyři kola před koncem soutěže. Osud tomu chtěl, že rozhodující střetnutí se odehrálo v derby na hřišti nenáviděného souseda z Tottenhamu. Hostům stačil bod.
Kanonýři brzy vedli 1:0 po trefě kapitána Patricka Vieiry, který zakončil učebnicový brejk rozjetý nejlepším hráčem sezony Thierrym Henrym. Do přestávky přidal Robert Pires po překrásné kombinaci druhý gól a zdálo se, že je hotovo. Jenže Kohouti se nehodlali smířit s tím, že odvěký rival se bude radovat přímo na jejich posvátné půdě. Jamie Redknapp snížil na 1:2 a v závěru si Lehmann neodpustil jedem ze svých tradičních blikanců. Po rohovém kopu sestřelil Robbieho Keana a ten nařízenou penaltu proměnil. Na víc už ale Tottenham neměl čas. Po remíze 2:2 Arsenal stvrdil další titul!
[fve]https://youtu.be/jrgixaKP7oA[/fve]
Ještě dlouho po závěrečném hvizdu křepčili hráči Kanonýrů na vylidněném stadionu. Zvláštní pocity musel prožívat obránce Sol Campbell, který přišel na Highbury právě z tábora úhlavního nepřítele. Nalákala ho tam možnost vyhrávat nejcennější trofeje. Cítil totiž, že v Tottenhamu by se mu to nikdy nesplnilo.
„Když jsem v roce 1999 sledoval na vlastní oči hráče mistrovského Manchesteru United, jak skáčou a objímají se, řekl jsem si: Tak tuhle scénu už nechci nikdy jenom vidět, chci se jí zúčastnit,“ zdůvodňoval Campbell svůj neobvyklý přestup. V bývalém klubu ho za to považovali za personu non grata, ale on si sen skutečně splnil: „V Arsenalu jsem vyhrál dva tituly a mohl říct: Tak vidíte, já jsem vám to říkal.“
Trička s nápisem »Vyhráli jsme titul na White Hart Lane« se pak nejen pro něj stala cenným suvenýrem a nejkrásnější vzpomínkou na povedenou sezonu.
Přečtěte si taky: Milníky anglického fotbalu XIX: Jak šestnáctiletý Wayne Rooney ukončil sérii Arsenalu
Noví Invincibles
Mise však ještě zdaleka nedospěla ke zdárnému konci. Zbývali čtyři soupeři a už jistý šampion musel udržet neporazitelnost. Povedlo se. S Birminghamem ještě doznívala kocovina a byla z toho remíza 0:0. Pak přišel obrat v Portsmouthu z 0:1 na konečných 1:1. Následovalo vítězství 1:0 v londýnském derby s Fulhamem a nakonec další zmrtvýchvstání v posledním kole s Leicesterem.
Henry s Vieirou odpověděli na úvodní trefu Paula Dickova a Arsenal vyhrál 2:1.
[fve]https://youtu.be/XDtlr_B06DQ[/fve]
Mistrovský pohár tak přebíral s bilancí 26 výher, 12 remíz a nula porážek. Zrodili se noví Invincibles.
Celek ze severního Londýna jako první v historii Premier League neprohrál za celou sezonu ani jedno jediné utkání! Stejný kousek se předtím povedl pouze Prestonu v premiérové sezoně anglické ligy 1888/1889.
Wengerův bláznivý nápad se tedy stal realitou. Připomněl mu to jeden fanoušek na oslavách titulu. Přinesl s sebou zase trochu jiné tričko. Byl na něm nápis »Komik Wenger říká, že můžeme projít celou sezonou neporaženi«. „Prostě jsem tu sezonu odhadl trochu brzy. Ale vážně, na začátku jsem si nemyslel, že bychom to skutečně mohli dokázat,“ přiznal manažer nesmrtelného týmu.
Arsenalu se zkrátka povedlo něco, co se dost možná zase dalších 100 let nebude opakovat. Koneckonců – už jen na samotný titul od té doby Kanonýři marně čekají…
