Nevím, jestli si to fanoušci uvědomují, ale žádné další hvězdy už nám nezbudou. Samozřejmě, pořád je zde ještě Tomáš Rosický, ale otázkou je, zda po tak vleklých zdravotních problémech vůbec bude ještě schopen a ochoten národnímu mužstvu pomáhat. Spíš se možná zamyslí nad tím, jestli svůj organismus chce nadále zatěžovat tréninkem a zápasy na nejvyšší úrovni a pochopitelně také namáhavým cestováním.
Domnívám se, že obrovské úspěchy 90. let a první dekády tohoto století naše fotbalové příznivce namlsaly. Patrně jaksi automaticky počítají s tím, že i po odchodu dlouholetých opor budou žně pokračovat.
Neukojené přestupové ambice
Po posvícení však přichází půst a český fotbal si na něj bohužel zadělal dlouhodobou špatnou prací s mládeží. Nadále vychováváme talentované hráče, jenže ti se v drtivé většině případů nedovedou prosadit v elitních klubech. Tak jak to dovedli Čech, Rosický, Nedvěd, Poborský, Berger, Šmicer, Baroš, Koller, Jankulovski, Ujfaluši… Mám pokračovat?
Asi by to bylo zbytečné. Dnes pomalu slavíme to, že jeden z nejlepších hráčů naší nejvyšší soutěže přestoupí do týmu II. anglické ligy. Ostatní špičkoví hráči Synot ligy mají možná rovněž ambice na velký transfer do zahraničí, jenže buď zjistí, že tam o ně není zájem, nebo odejdou – ale brzy se s nepořízenou vracejí zpět. Čest výjimkám.
Opory nám stárnou
Ano, stále se tady objevují české kluby, které umějí vytvořit silný a mezinárodně konkurenceschopný tým. Dřív to byla Plzeň či Liberec, nyní je v kurzu Sparta. Ale kolik opravdu vážných nabídek z Itálie, Německa nebo Francie mají Krejčí, Šural, Brabec? Evropské velkokluby kupují výrazné individuality, ne kolektivní práci.
Podívejte se na výsledky ankety Fotbalista roku. Vyhrál Čech, druhý skončil David Lafata (34 let), čtvrtý Jaroslav Plašil (34 let) a pátý Milan Škoda (30 let). Mezi ně se vklínil jen pětadvacetiletý Vladimír Darida, jeden z mála perspektivních reprezentantů, kteří venku už něco dokázali.
Ovšem kdy jste naposledy od něj v národním týmu viděli výkon, po němž jste si řekli: Ano, to je ten příští tahoun, jakého jsme už dlouho hledali? Já si bohužel na žádný takový nevzpomínám. A spekulace, že by ho mohl koupit Real Madrid, jsou podle mě momentálně opravdu zcela mimo mísu.
Giggsův příklad táhne
Ve velkých klubech tak budeme mít od nové sezony nejspíš jen Čecha.
Jeho přemítání rozumím. Za 14 let v reprezentaci dosáhl všeho, čeho se reálně dosáhnout dalo. Zúčastnil se (a zúčastní) čtyř mistrovství Evropy a podílel se na nádherných zážitcích na turnaji v Portugalsku 2004. Byl také u historické účasti Česka na světovém šampionátu. Rekordmanem v počtu startů bude tak jako tak. V květnu oslaví 34. narozeniny. Musí myslet i na sebe a na to, jak si co nejdéle prodloužit fotbalovou kariéru.
Ryan Giggs to udělal. Za Wales hrál do svých 33 let a pak vydržel ještě dalších sedm let v barvách Manchesteru United, kde na stará kolena vyválčil svůj poslední titul. Nyní se před ním otevírá šance trénovat jeden z největších klubů světa.
I my bychom měli Čechových vítězných zkušeností, renomé, know-how a konexí využít. Ku prospěchu našeho fotbalu. Abychom dalších 20 let nemuseli vzpomínat na zlaté časy, kdy stál v reprezentační bráně.
Troufám si říci, že třeba takové místo ve vedení Fotbalové asociace by mu slušelo o něco víc než například některým vypečeným bývalým rozhodčím. Radši nebudu jmenovat, abych taky nešel k soudu jako Láďa Vízek.
