Všem je jasné, že mezi „colchoneros“, jak se Atlétiku přezdívá, udělal spoustu skvělé práce, a ne náhodou se o něm spekuluje i jako o alternativě na trenérský post v těch nejambicióznějších a nejbohatších evropských klubech.
Ona nula v titulku je však oprávněná. Znamená totiž, že Atlético Madrid je historicky vůbec prvním klubem ve vyřazovací části Ligy mistrů, které dokázalo postoupit dál, aniž by vstřelilo gól.
[blog_program_info id=“6580691″]
Štěstí, náhoda? Ale jděte!
Skutečně, tohle už žádná souhra okolností není! V tomto ročníku Ligy mistrů udrželo čisté konto v šesti z osmi zápasů. Inkasovalo všehovšudy jen tři branky.
Nulu dokázalo uhájit 29krát ze 43 soutěžních zápasů této sezóny, tedy v 67 procentech případů!
Postupem času a třeba i únavy se na tom nic nemění, spíš naopak. V posledních osmi zápasech (La Liga a Liga mistrů) připsali Simeoneho hoši sedm nul a dostali jen jediný gól – ve vítězném zápase na půdě Valencie (3:1).
Jako ve filmu
Atlético Madrid to má ve španělském fotbalovém prostředí jako Hugh Glass ve filmu REVENANT Zmrtvýchvstání. Když totiž soupeříte s takovými silami přírody, jaké představují smrtící ofenzívy Barcelony a Realu Madrid, musíte se časem dopracovat k vlastní cestě v boji o přežití.
Atlético tedy vsadilo na neústupnou defenzívu, jeho obrana ve složení Juanfran, Diego Godín, José Giménez, Filipe Luis (plus brankář Jan Oblak) pracuje jak přesně seřízené hodinky.
Vytrvalost, schopnost až asketického sebeobětování a zodpovědnost – to vše vám vytane na mysli, když se pozorně podíváte na výraz tváře a podobu těla jednatřicetiletého Juanfrana. Toho bych si tedy jako tvrdého zálesáka přežívajícího v nehostinné divočině představil ještě snáz než hollywoodskou hvězdu Leonarda Di Capria….
[blog_program_info id=“6580691″]
Umění přizpůsobit se
Je fakt, že v odvetě osmifinále Ligy mistrů to byl hlavně PSV Eindhoven, který bránil a betonoval, ale nakonec na to doplatil. Hra na nulu není Atlétiku v žádném případě cizí, dokázalo se tedy přizpůsobit a zařídilo se jinak.
Tým trenéra Diega Simeoneho (další typově vhodný adept na roli tvrdého, nelítostného a nezdolného trappera) má v sobě vedle obranných mechanismů pevně zakódovánu také vítěznou mentalitu. Když to nešlo v normální hrací době ani v prodloužení, posloužily tedy penalty. Hráči v červeno-červeném to vyřešili „jednoduše“ – proměnili všech osm a probili se tedy dál. Mezi osm nejlepších.
Jejich tvrdý boj o přežití mezi evropskými klubovými velikány pokračuje. A jedno je jisté: Atlético se tvrdě zakousne a nepustí! Už teď lituji jeho dalšího soupeře…
[blog_program_info id=“6603490″]
