[fve]https://youtu.be/QxO_J7FreIU[/fve]
Vedení Synot ligy na některé zvlášť exponované duely nasazuje k hlavnímu rozhodčímu a dvěma asistentům navíc i dva brankové rozhodčí. Na tuhle strukturu jsme už zvyklí ze zápasů evropských pohárů i reprezentace.
V české Synot lize to zatím není pravidlem na všechny zápasy, ale pouze na ty vybrané. Takové nasazení rozhodčích se přitom neřídí žádným klíčem, ale závisí pouze na libovůli vybraných jedinců.
Každý má jiné měřítko
V zásadě by se dalo říct, proč ne? Obecná úvaha uvedená v úvodu tohoto článku se na první pohled zdá být logická. Brankoví rozhodčí pomáhají v kritických situacích v posuzování klíčových zákroků a hráči na obou stranách jsou pod bedlivějším dohledem.
Ve skutečnosti ale každý, kdo někdy hrál soutěžní fotbal, dobře ví, že každý rozhodčí má jiné měřítko pro posuzování jednotlivých zákroků.
Šedá zóna
Ve výkladu pravidel existuje šedá zóna, kterou vyplňuje právě rozhodčí svojí úvahou. A tady se dostáváme k jádru problému. V každém utkání se po pár minutách hry fotbalisté přizpůsobí nastolenému trendu posuzování jednotlivých soubojů (někteří rozhodčí jsou úzkostlivější, jiní benevolentnější) a podle toho upraví (alespoň ti chytří, kteří nechtějí být trestáni) svůj herní styl a přístup.
Nasazením brankových rozhodčích se ale mění trend posuzování zákroků v pokutovém území zcela zásadně.
Například při prakticky každé standardní situaci je v šestnáctce hned několik zákroků, které mohou být při striktním výkladu posouzeny jako nedovolené. Zatímco trojici rozhodčích jich velká část unikne (nevidí je nebo nechtějí vidět), brankoví rozhodčí je mohou sledovat jako na dlani.
Při způsobu nasazování rozhodčích v Synot lize to ve výsledku znamená, že například takový penaltový souboj Frydrycha s Chramostou by v sedmi z deseti případů prošel. Slávisté měli ale tentokrát smůlu.
(Ne)regulérnost soutěže
A v tuhle chvíli už se dotýkáme regulérnosti soutěže jako takové. Pokud chtějí pánové z vedení asociace nasazovat do akce i brankové rozhodčí, pak by v zájmu spravedlnosti měli posílat pětici mužů v černém na každé utkání. Pak by si i hráči zvykli na to, že jim toho v šestnáctce neprojde ani zdaleka tolik, co v běžných zápasech, a mohli by upravit svůj herní styl.
Takhle je to jen takový divný kočkopes.
