Tak přesně Máchovu logiku se snažím aplikovat na naše nedělní vyřazení z FA Cupu s Crystal Palace.
Ligový titul je až příliš lákavý
Nejstarší fotbalová soutěž na světě asi z hlediska priorit nebyla pro pány Levyho a Pochettina úplně nejvýš. Šance vyhrát po 55 letech anglickou ligu je prostě příliš lákavá, a hlavně konkurenti z Leicesteru, kteří se už můžou soustředit čistě na Premier League, by v klíčových týdnech měli v nohou podstatně méně zápasů a naběhaných kilometrů.
Tyhle úvahy se nehoní hlavou jen lidem na White Hart Lane, ale taky brání klidnému spaní Arsenalu a Manchesteru City. Manuel Pellegrini, kouč Citizens, se ani nepokoušel něco předstírat a proti Chelsea neposlal na hřiště „béčko“, ale snad dokonce klubové „céčko“.
Naše sestava proti Crystal Palace (i když jsme je v lize dvakrát „šmikli“, není to náš oblíbený soupeř) sice doznala sedmi změn oproti čtvrtečnímu zápasu Evropské ligy ve Florencii, ale pořád měla dost slušné parametry. Vždyť v ní nechyběli Dembélé, Dele Alli ani Harry Kane, a vyložené volno dostal jen supervytěžovaný Toby Alderweireld.
Alli není kouzelník
Sice jsem ten zápas neviděl, ale i ze sestřihu jsem pochopil, že jsme mohli dát aspoň 3 góly a nebylo by co řešit. Alli asi není takový kouzelník, že by vystřelil schválně tak, že se míč odrazí od jedné tyče do druhé.
Asi to spíš nebyl úplně náš den a svým způsobem si můžeme blahopřát, že nás výpadek postihl v zápase, kdy nás to zase tak moc nezabolí (možná fandy Arsenalu opakovaný duel s Hull City štve o něco víc).
Vyřazení z FA Cupu ale určitě zvýší tlak na to, abychom postoupili přes Fiorentinu v EL. Vypadnout během 5 dnů ze dvou pohárů by na více než nadějně rozjeté sezoně byla trochu hloupá kaňka a prachbídný psychický odrazový můstek před ligovým trojbojem Swansea – West Ham – Arsenal…
[blog_program_info id=“6389571″]
