Kdybyste měli jmenovat tým, který hrál nejhezčí fotbal, aniž by vyhrál titul, nejspíš byste si vybrali Keeganův Newcastle.
Dalším kandidátem na pomyslné ocenění už by byl určitě Liverpool druhé poloviny 90. let.
Patrik Berger, který byl tehdy u toho, vzpomíná na zmíněné období takto: „Hráli jsme skvělý fotbal, jenže to bylo k ničemu, protože jsme neměli výsledky.“
Vystihl to dokonale. Pod manažerem Royem Evansem skončili Reds postupně čtvrtí, třetí, čtvrtí a třetí. Na kýžený titul tedy ani jednou nedosáhli. Možná to bylo i tím, že se bavili nejen fotbalem, ale zatraceně si užívali i mimo trávník.
Přečtěte si také: Milníky anglického fotbalu XIV: „Arséne kdo?“ ptali se. Pak se francouzskému profesorovi klaněli
Proto se téhle generaci říkalo Spice Boys. Stala se totiž jakýmsi mužským ekvivalentem dívčí hudební skupiny Spice Girls, která ve stejné době bourala všechny hitparády a na rozdíl od Liverpoolu to dotáhla až na vrchol.
Fowler přejel přes čáru
Jedna historka éru Spice Boys dokonale vystihuje a zároveň ji vlastně symbolicky uzavírá.
V Merseyside derby mezi Liverpoolem a Evertonem v dubnu 1999 na Anfieldu vyrovnává Robbie Fowler z penalty na 1:1 a běží slavit k brankové čáře. Tam si kleká k lajně, jede po ní nosem a jednou rukou si drží levou nosní dírku. Každému pozorovateli tahle pantomima musela připomenout šňupání kokainu.
[fve]https://www.youtube.com/watch?v=0GNjL6a6ztM[/fve]
Ze strany Liverpoolu nejdřív přišlo vysvětlení, že to byl ceremoniál kamerunského »žraní trávy«, který do týmu importoval Rigobert Song.
Fowler se zase vymlouval, že tímhle způsobem chtěl odpovědět fandům Evertonu, kteří ho právě z užívání drog obviňovali.
Buď jak buď, následkům neušel. A to jak na klubové, tak na ligové úrovni. Vedení Reds mu napařilo pokutu 32 tisíc liber. Stejný trest vynesla Fotbalová asociace, která Fowlerovi vše sečetla ještě spolu s urážkou obránce Chelsea Graema Le Sauxe. Navíc mu zastavila činnost na šest zápasů.
Přečtěte si také: Milníky anglického fotbalu XIII: »Charlie« Beckham dokázal to, co se nepovedlo Pelému
Fowler byl tváří Spice Boys společně s Jamiem Redknappem, Davidem Jamesem, Stevem McManamanem a Jasonem McAteerem, příležitostně se k nim řadil i Phil Babb, Stan Collymore a Paul Ince.
Poprvé na sebe výrazně upozornili, když v roce 1996 napochodovali k finále FA Cupu v bílých oblecích od Armaniho a botách stejné barvy od firmy Gucci. Liverpool tenkrát podlehl Manchesteru United 0:1 a celá Anglie mluvila o tom, že tihle floutci to svou předzápasovou frajeřinou poněkud přehnali.
Přečtěte si také: Milníky anglického fotbalu XII: Keegan prohrál válku slov a tím i celý boj o titul
Hlavně, že je večírek
A pověst rokenrolových hvězd v kopačkách se s nimi táhla i nadále. Pohlední kluci z plakátů vyráželi v luxusních sportovních vozech pravidelně do nočních klubů ve městě a tam to pekelně roztáčeli. Své extravagantní účesy předváděli ve společnosti ztepilých dívek.
Bulvární listy se po nich lačně vrhly jako po snadné a tučné kořisti. Není divu – Fowler a spol. pro ně představovali šťavnaté sousto.
„Napsala se o nás spousta nesmyslů,“ vzpomíná McManaman.
Přečtěte si také: Milníky anglického fotbalu XI: Jak Cantona svým kung-fu připravil Rudé ďábly o titul
„Ve skutečnosti jsme žádní Spice Boys ani nebyli. Tuhle reputaci jsme získali proto, že jsme nikdy nic velkého nedokázali, a přesto jsme se chodili bavit. Nedělali jsme přitom nic víc než hráči Arsenalu nebo Manchesteru United,“ říká McAteer.
Přezdívka Spice Boys vznikla díky fámě, že Fowler chodí se zpěvačkou Spice Girls Emmou Buntonovou. Tahle zvěst se sice nezakládala na pravdě, ale přízvisko už liverpoolské bandě zůstalo.
Úplně škodní na tom nebyli. Mediální smršť jim přivála lukrativní reklamní kontrakty a pověst playboyů zase známosti s modelkami, které poznali dřív než čtenáři proslulé strany 3 v bulvárním deníku The Sun.
V průběhu sezony 1998/1999 převzal Liverpool od Roye Evanse nový manažer Gérard Houllier a ten se rozhodl se Spice Boys rázně zatočit. Nastolil tuhou disciplínu a načal přestavbu kádru.
Přečtěte si také: Milníky anglického fotbalu X: Gangu šílenců šéfoval výtržník a provokatér Vinnie Jones
Hned následující léto odešli James s McManamanem, Incem a McAteerem, už dříve Anfieldu zamával Collymore. Brzy zmizel také Babb.
Ze slavné partičky tak zůstali jen Redknapp a Fowler a ti se museli přizpůsobit. A také víc bojovat o místo v sestavě. Přicházely totiž nové a nové posily a o slovo se nahlas hlásila také mateřská školka Stevena Gerrarda a Jamieho Carraghera.
Nakonec se pohrobci epochy Spice Boys svého úspěchu přece jen dočkali. Reds vyhráli v památném roce 2001 pět pohárových trofejí.
Ale to už je přece jen jiný příběh. Kapitolu o Spice Boys tedy uzavřeme citátem z deníku Daily Mail, který napsal: „Navzdory svému talentu útočili víc na stránky exkluzivních časopisů než v ligové tabulce.“
Příště: Cizinecká legie Chelsea
