Zběsilý zápasový rytmus
Indikátorem síly jednotlivých mužstev je totiž v Anglii právě sváteční a novoroční program. Štika letošní sezony Premier League do něj vstupovala z prvního místa s dvoubodovým náskokem na Arsenal, a dokonce šestibodovým na Manchester City. Fandové Lišek tak mohli snít o prvním titulu v historii klubu.
Na podzim byl jejich milovaný tým skutečným zjevením. Těžil z toho, že oproti favoritům soutěže neplnil pohárové povinnosti. Přes týden si odpočinul, potrénoval a připravil se na ligový zápas. To bylo zvláště při fyzicky náročném způsobu hry nesmírně důležité.
Jenže přišly Vánoce a lakmusový papírek se zbarvil tak, že to nevěští nic dobrého. Najednou totiž není kdy dobít baterky. Od Štěpána až do této středy Leicester hrál v průměru každého tři a půl dne a s tímto zběsilým zápasovým rytmem se nedokázal vypořádat.
Čtyřikrát vyšel střelecky naprázdno a porazil jen Tottenham. Neporadil si ani s outsidery z Bournemouthu či Aston Villy, kteří se zachraňují. Náskok v čele tabulky tak prohospodařil a aktuálně je druhý, byť jenom o skóre. Navíc pustil do hry i Manchester City, který za ním zaostává už jen o bod.
Anglické týdny nekončí
Ve středečním opakovaném utkání 3. kola FA Cupu Lišky vypadly po domácí porážce s Tottenhamem a nyní tedy mají až do konce sezony už jen jedinou starost: ligu.
Pro Ranieriho to byla od začátku soutěž číslo 1, což po vyřazení potvrdil. Skoro se zdálo, že mu prohra ani tak moc nevadí, protože se jeho svěřenci budou moci zase soustředit na hlavní cíl. Počítá zřejmě s tím, že konkurenty postihne útlum plynoucí ze startu v Lize mistrů, Evropské lize a obou anglických pohárech.
Jenže to jsou jen těšínská jablíčka. Realita je taková, že i na jaře bude itinerář hodně zhuštěný, bez ohledu na start v pohárových soutěžích. Už na začátku února čekají Leicester dva zápasy v rozmezí čtyř dnů. Nejprve doma s Liverpoolem a poté na Manchesteru City. V první polovině ligového ročníku s nimi dohromady uhrál bod a nedal ani gól.
A anglický týden čeká Lišky i na začátku března. Nejdříve hostí West Bromwich a čtyři dny nato pojedou do Watfordu. A to nemluvím o tom, že termínová listina se neustále mění a dohrávka uprostřed týdne se může vylíhnout kdykoli během jarní části.
Vzhledem k tomu, jak Lišky zvládly – nebo spíše nezvládly – období, kdy se v Anglii tradičně láme chleba, nelze směrem k těmto zápasům vyhlížet s přehnaným optimismem.
Přečtěte si taky: Milníky anglického fotbalu XIII: »Charlie« Beckham dokázal to, co se nepovedlo Pelému
Vyčpělý hvězdný tandem
Dalším problémem je, že se Leicester nevýraznou formou sám připravil o psychologickou výhodu. Dlouho se vezl na vlně euforie. Když se daří, hráči pravidelně hrají na hranici možností. Toho teď už nejsou schopni.
Platí to především pro klíčové opory. Na Jamie Vardym je znát, že kvůli zdravotním potížím nemohl několik týdnů pořádně hrát a trénovat. Od 14. prosince nedal gól. O moc lépe na tom není ani druhá leicesterská hvězda Riyad Mahrez. Ten se naposledy prosadil 19. prosince a od té doby zahazuje i penalty. Působí unaveným, místy až letargickým dojmem.
Začíná se rovněž projevovat, že Leicester je přečtený. Když pokryjete jeho dva nebezpečné hráče vepředu, nemá už moc co nabídnout. Každý soupeř teď už ví, že hodně běhá v sprintu a čeká na brejky. To je ale taktika, na kterou se dá účinně připravit. Moment překvapení, jehož Lišky dosud využívaly, je fuč. A plán B nemají. Neumějí dobře držet míč, na rozdíl od většiny celků ze špičky tabulky.
Ani vylosování jim moc nepřeje. Do konce sezony hrají všechny těžké zápasy na hřištích soupeřů – na Arsenalu, na Manchesteru City i na Manchesteru United. Za těchto okolností je podle mě předčasné mluvit o titulu. Stále si myslím, že velkým úspěchem by bylo jakékoli umístění do pátého až šestého místa a účast v pohárové Evropě.
To by se v případě Leicesteru, který se loni zachraňoval, v podstatě rovnalo prvenství.
