Dobře, tak 15…
Tenká hranice
Důvodů je víc. Jednak i poslední kolo Premier League ukázalo, jak tenounká je slupka mezi úspěchem a zdánlivým selháním.
Můžeme začít třeba u „zářezů“ týmů ze strany rozhodčích. Swansea doplatila na naprosto nesmyslnou červenou pro Naughtona a Roger East na Etihadu nenařídil penaltu pro ManCity tak jasnou, že by ji viděl i Stevie Wonder…
Spurs hráli dobře, tlačili, měli i šance (Harryho břevnu chyběl zase tak centimetr), držení míče bylo 61 ku 39 procentům, střely 21:10, počet přihrávek 351 ku 179, ale nic z toho.
Nemyslím si, že by to signalizovalo návrat k „vintage“ osudu Tottenhamu, kdy tým nepromění příležitosti, nepromění příležitosti a postupně se psychicky rozloží.
Když nejde o život
Prohra se silným soupeřem mě ale rychle přebolela hlavně proto, že jsem byl ještě plný zážitků z cesty do Newcastlu, kde jsem pro Český rozhlas natáčel a vysílal o zápase proti Manchesteru United věnovaném Pavlu Srníčkovi a o středeční zádušní mši pro zesnulého českého gólmana.
O tom, že Srníčkův vztah k Magpies, i k samotnému městu, dalece přesahoval standard běžný u profesionálního fotbalisty, se všeobecně ví. Hloubka tohoto vztahu ze strany klubu, a hlavně celé komunity v Newcastlu a okolí, k bývalému brankáři United na mě neobyčejně silně zapůsobila.
Od lidí z klubu, fanoušků a někdejších hvězd Newcastlu jsem na adresu „Pava“ vyslechl v podstatě identický komentář. „Nikdy nikomu neřekl ne. Milovali jsme ho.“
Pozitivní historky s Pavlem v hlavní roli nebraly konce. Od vyprávění spoluhráčů, jak se po tréninku fotil a povídal si i s tím nejposlednějším a nejvíc nesmělým fanouškem, až po legrační story italského kamaráda Lorenza, jak mu Srníček v jeho kavárně pomáhal mýt nádobí.
Velvyslanec pro severovýchodní Anglii
Velmi mi imponovalo, jak český gólman nezištně pomáhal svým rivalům Harperovi, Hislopovi a Givenovi, s nimiž bojoval o post jedničky Newcastlu.
V dnešní atmosféře, kdy se špičkový fotbal stává čím dál tím komerčnější záležitostí, působí přístup Pavla Srníčka jako neprosté zjevení. Zádušní mše v kostele sv. Ondřeje s proslovy Srníčkova agenta Steva Wraitha a už zmiňovaného Steva Harpera byla dojemná, ale současně bez stopy falešného patosu.
Mimochodem, nevím, zda jste tušili, že každý tým Premier League i Championship má svého kaplana! Ten newcastleský se jmenuje Glyn Evans a je to fajn chlapík. Když jsem mu na konci rozhovoru prozradil, že fandím Tottenhamu, usmál se, pokřižoval a zvedl oči k nebi…
Předčasný odchod Pavla Srníčka by nám všem měl důrazně připomenout, abychom nedělali vědu z dílčích porážek a vážili si ryzích a skromných lidí, dokud jsou mezi námi.
Česká republika platí desítky milionů svým diplomatům, aby se starali o dobré jméno naší země ve světě. Pavel Srníček byl naším neoficiálním fotbalovým ambasadorem pro celou severovýchodní Anglii. Jeho odkaz je tak silný, že pozitivní česká stopa zůstane v Newcastlu a okolí vyrytá ještě hodně dlouhou dobu.
P.S.: Snažil jsem se k Pavlově skonu sehnat vzpomínku legendárního Alana Shearera. Oslovil jsem ho po úterním zápase proti Man Utd. Omluvil se s tím, že jde cosi točit, ale že si udělá chvilku po zádušní mši. Když mě druhý den před kostelem uviděl, skutečně se zastavil na kus řeči. Je to větší frajer, než jsem si myslel…
