Je sice pravda, že herní projev nebyl ani v těch prohraných zápasech úplně špatný, kolikrát jsme byli i aktivnější, ale koncovka ukrutná.
Potlesk pro Pavla
Po dojemném úvodu, kdy celý stadion tleskal zesnulé legendě Newcastlu Pavlu Srničkovi, jsme nezačali úplně špatně. Hrálo se dopředu, dokonce nějaká standardka přišla, ale gól vstřelili hosté. Po hlavičkovém souboji v šestnáctce pískl v deváté minutě soudce Mbembovi ruku a Rooney se z penalty nemýlil.
Už jsem to viděl černě, co vám mám povídat. Zvláště když v 38. minutě utekl naší obraně Rooney, parádně zasekl a posunul na Lingarda, který dal Elliotovi housle na 0:2. My jsme do té doby neproměnili jednu tutovku a byla nám asi upřena penalta, kdy ve vápně soupeře sundali Janmaata. Ale takový je život.
McClarenovy limity
Ale pořád se hrál fotbal, jaký bych chtěl od Newcastlu vidět co nejčastěji. A jestli lze někoho hodně pochválit, tak je to kapitán Coloccini, který neúnavně tlačil svůj tým dopředu, rozděloval balóny, vracel se bránit, prostě paráda. Nakonec to byl on, kdo nacentroval do vápna na hlavu Mitroviče, který sklepl na Wijnalduma a ten se už napodruhé nemýlil. 1:2 a všechno bylo hned veselejší.
Po přestávce se bohužel opět ukazují limity manažera McClarena. Minimálně šest hráčů už je úplně vyplivnutých, po hřišti se plouží jako stíny, a přesto se žádné střídání nekoná. Takový Pérez měl jít ze hřiště už nejlépe o pauze.
Bylo skvělé vidět, že běháme
Ale i tak se stala věc neuvěřitelná – po zápasnickém stažení Mitroviče při rohu jsme se dočkali penalty (asi tak po roce a půl, ne-li víc). A hurá, sláva, sám postižený vyrovnává na 2:2.
Radost ovšem trvala jen dvanáct minut, po zmatcích v naší šestnáctce se míč od Dummetta odráží k Rooneymu a ten pěknou střelou strhává vedení opět na stranu hostů. A teprve teď se náš velkoúžasnolepý manažer rozhodne pro střídání, trochu pozdě, řekl bych.
Ale i tak jsme se dočkali relativně šťastného konce. V bojovném závěru se nám podařilo vyrobit závar před bránou United, balón se dostal před Dummetta a jedno z největších našich kopyt propálilo všecko až do sítě, 3:3!
Bylo skvělé vidět naše hráče běhat, dýchat a bojovat za tým. Dali jsme 3 góly a je pěkně na pendrek, že jsme ani přesto nevyhráli. Získaný bod nic neřeší, jsme stále předposlední a světlo na konci tunelu sotva poblikává. Uvidíme, co přinesou podepsané nové posily.
