V květnu totiž ti nejúspěšnější hráči světa bojují o Stanley Cup.
Tentokrát se na ostře sledovaných „dvacítkách“ výpadku ve čtvrtfinále nevyvaroval kanadský tým, který má papírově nejhorší ročník za posledních 10 let.
Zatímco u javorového listu se jedná o výjimečný stav, navíc po porážce od silného Finska plného nadějných hvězdiček, pro české juniory se stává čtvrtfinále základním cílem a zároveň pravidelnou konečnou.Letos navíc s ostudou po výprasku 0:7 od Američanů.
Více než 10 let jsme bez medaile. Nic nezměnil ani novátorský kouč Jakub Petr. Nicméně on je ten, který by měl vydržet u kormidla. Problém je někde jinde.
Nezvládáme přechod
Máte Zachu, Pastrňáka a pár dalších, kteří se obrušují v zámoří. Ale stejně to zdaleka nestačí na špičku.
Český hokej nezvládá přechod z juniorského do dospělého hokeje. A už začíná být pravidlem, že výsledky v šestnácti letech nejsou tak špatné, nakonec tento ročník v „osmnáctkách“ uhrál finále, jenže ve dvaceti ani on neuspěl.
Ve všech třech zápasech proti silným týmům prohrál. Zase. Je jedno jak, zase prohrál. Jako vždycky v posledních 10 letech.
Z laicko-pozorovatelského hlediska by mě zajímalo pár věcí.
Jak je možné, že dvacítka pravidelně vyhoří, když o něco jde? Dostat takový výprask ve čtvrtfinále? To se zdaleka už nestává ani Bělorusům, Dánům, Slovákům, zkrátka týmům, které ten který rok prolezou do osmičky.
Kdo z juniorů má na extraligu?
Je na pováženou, že do NHL se můžete dostat přes Švédsko (Pastrňák). Přes rychlý úprk za moře (Palát, Šustr). Ale přes domácí soutěže je to skoro nemožné.
Hráči z finské dvacítky hrají prim v dresu mistrovského Oulu a podle toho to taky vypadá. Jenže kdo z Čechů by měl hrát extraligu? Kdo na ni z juniorů má?
Skoro nikdo. Ani na pomalou, rok od roku horší, povětšinou těžce nezajímavou základní část junioři nestačí. Jejich juniorská extraliga je na ni nepřipraví.
A tak jsou tu další otázky. Opravdu si někdo myslí, že česká juniorská extraliga potřebuje 18 – slovy osmnáct – týmů?
Má Česko na to, aby nabídlo skoro 400 mladých hráčů v nejvyšší soutěži juniorů?
Jde nám to, ale proti pizzařům
Pořád slyšíme, jak je vše na správné cestě, jak se práce zlepšuje, jak to přijde. Přichází. Jenže pouze v době, kdy proti nám nestojí nejlepší.
Můžeme se měřit s týmem USA na memoriálu Ivana Hlinky (pan Holík jednou Američany na tomto turnaji označil za pizzaře).
Američané totiž mají jiný program, vyberou na začátku tým nejlepších a ten piplají směrem ke světovému šampionátu 18tek a 20tek. A když postaví to nejlepší, nemáte šanci.
Leckdo mávne rukou. Jsou to jen junioři. Ano, ale v zámoří vědí, proč tomu přikládají váhu, a proto vládnou světu.
Je to jen otázka času, kdy to samé uvidíme i mezi dospělými. A uteče pět, deset let a nebude kde brát ani na květnové MS. Když se teď potkají ti nejlepší, dopadne to jako na posledních dvou vydáních olympijských her či na MS dvacítek.
Podobných situací bude přibývat. Uslyšíme i poté ze svazu, že se jde správným směrem, nebo se bude skákat na „Staromáku“ po postupu mezi osmičku? Ostatně není to tak dávno, co byl český nároďák závislý na výsledku utkání Švýcarsko – Norsko…
Foto: Reuters
